Letošní zahraniční zájezd nemíří tradičně do Francie, ale jedem poznávat Belgii. Večer 12. listopadu se na Chodském  náměstí  scházejí  studenti.  Místo do školy však nasedají do autobusu, který je odveze poznávat cizí kraje. Konečně odjíždíme. 
     Ráno se probouzíme už v Belgii. Je hezký podzimní den.  Zastavujeme v ob-lasti Mons Charleroi, která je propletena řadou vodních kanálů. Canal du Centre je kanál pro lodní dopravu. Překonává výškový rozdíl 90 m mezi povodími řek Máza a Šelda. Splavnost kanálu zajišťuje řada zdymadel, z toho 4 historické lodní výtahy. Postupně prohlížíme složitý mechanizmus přepouštění vody a vyrovnání vodních hladin. Patří do seznamu světového dědictví UNESCO. Moderní lodní zdvihadlo z roku 2001 s proti-závažím Strépy působí majestátním dojmem. Jsou zde průvodci, prosklenými výhledy se dá podívat skoro všude. Na stěnách jsou panely s fotografiemi ze stavby a panoramatické snímky a makety znázorňující funkci tohoto zařízení. Prohlédli jsme si i strojovnu. Jednou z nejvýznamnějších technických památek v této oblasti je i akvaduktový most na kanále Briard přes řeku Loiru, který projektoval sám Jean Eifel.
     Druhý den ráno míříme do historického města Gent. Majestátní středověké budovy, idylické vodní kanály poseté loďkami. Zvonice Belfry nebo hrad z 12. století uprostřed města Gravensteen. V jeho prostorách jsme objevili expozici mučících nástrojů včetně autentické gilotiny. Historie, středověk, to je atmosféra, která na nás dýchla na nábřeží Graslei a Korenlei. Cechovní domy s překrásnými štíty, zrcadlícími se na vodní hladině, jsou  poetickými kulisami pro současný život. Loučíme se s Gentem a odjíždíme poznávat  město  Bruggy, nazývané také Benátky severu. Je mizerné počasí, hustě prší a fouká vítr.  Přesto  ještě  večer  vyrážíme  do  centra.  Nasvícené  historické památky, přes všechno nepohodlí, vykouzlí úžas na tváři. Jsme promočeni, ale stálo to za to. Jedeme se usušit a zahřát do hotelu. 
     Ráno vyrážíme téměř na stejná místa. Prohlížíme jiné stavební zvyky a míříme k velkým stavebním skvostům. Cestou procházíme Dvorem bekyní, který pochází ze 13. století. Nachází se zde kostel a domky ze 17. století. Dnes slouží jako ženský klášter. Bruggy jsou kamenné městečko na mnoha kanálech, přes které vede nespočet mostů. Bruggy jsou přístavní město, které si zachovalo historický ráz. Jádro města leží na ostrově obkrouženém kanály. Oblíbenou turistickou atrakcí je jízda vyhlídkovou lodí. Nenecháváme si ji ujít. Náměstí Grote Markt je olemováno řadou štítových domů v gotickém, renesančním a barokním slohu. Procházíme až na náměstí Brug s justičním palácem a starou gotickou radnicí. Někteří jdou obdivovat město shora. Míří na 83 m vysokou věž Belfort, ze které je vidět historické jádro s výstavními domy. Jiní jdou navštívit muzeum čokolády, kterou mají možnost i ochutnat. Pak už se všichni ztrácejí v klikatých uličkách. Je třeba koupit  nějaký ten   suvenýr a hlavně pravé belgické pralinky.
     Neradi opouštíme město. Přejíždíme zpět do Francie. Čeká nás bitevní pole u Verdunu.
     Je ráno a zase prší. Procházíme     pevností i památníkem I. světové války. V muzeu vidíme filmové záběry té doby. Pak  ještě  skličující  pohled  na  nedozírná  pole  hřbitovních  křížů. Historie bývá krutá 
i po mnoha letech. Jedeme vstříc moderní současnosti. Ve městě Metz si jdeme prohlédnout výstavbu exkluzivního centra kultury Centre Pompidou. Nádherná futuristická stavba zasvěcená umění láká na svůj vzhled. Už aby byla dokončena.
     Teď už chybí jen třešnička na dortu. A tou je návštěva hlavního města Velkovévodství lucemburského. K Lucemburku máme podivuhodný kladný vztah. Vždyť Lucemburkové  se  dostali  na  český  trůn  v roce 1310. To se Jan Lucemburský  oženil s Eliškou Přemyslovnou. Chtěli jsme navštívit alespoň jeho hrobku, která se nachází v katedrále Notre Dame. Bylo už zavřeno, tak nahlížíme alespoň přes zasklené dveře. Prohlížíme si centrum města s nočním osvětlením. Shledáváme, že nás s tímto městem pojí ještě jedna osoba, po které je pojmenováno jedno z náměstíček. Je jím Jan Palach. Tak ještě pár zajímavých fotek, ochutnat místní kávu či něco k snědku a jedeme domů. Usínáme v autobusu plni dojmů. Ráno je šedé a protivné. Jsme doma. Začínají všední dny. Loučíme se s posádkou. 
     Tak zase za rok. Kdo ví, kam to bude, ale těšíme se už teď.