Deník

DEN PRVNÍ Cesta: Kolem osmé sraz v Touškově, odtud se naprosto nelogicky vyjíždělo v 11 do Aše a dál na sever. Takhle pitomý termín odjezdu na výlet mě musel logicky rozhodit, takže jsem to zase tak trochu nezvládl. Máša mě měla vyzvednout doma autem v 18.00 hodin. Vstal jsem tedy už brzo ráno a soustředil se na balení protože se znám. V 16.00 jsem se rozhodl, že už jsem dostatečně soustředěný abych si došel do garáže pro pivo a pustil se do toho. V 16.15 jsem se vrátil z garáže a zjistil jsem že jsem si doma zabouchl klíče. Smutně jsem si sedl na chodník a čekal až se v 17.00 vrátí Lucka z práce. Lucka přišla v 17.45 a hodila na mě svůj oblíbený pohled "Většího-debila-jsem-neviděla" a já se šel konečně balit. V 18.00 přijela k nám Máša s Krtkem a Hrnečkem a hodila na mě svůj oblíbený pohled "Zázvouši-ty-pitomče", když jsem jí do auta hodil pivo s tím že víc jsem toho za dnešek nestačil sbalit. Poslal jsem je napřed s tím že je dohoním na motorce. V 19.30 jsem zapřáhl za motorku vozík a naložil jsem na něj stan, spacák, jídlo na 3 neděle, bágl a Lucku, která když viděla že bude ještě sranda, rozhodla se že mě doprovodí. V Touškově vládlo všeobecné veselo, ženský něco kuchtili v domě, chlapi (to jako my) postávali tupě venku a pobaveně pozorovali Kachnu jak se snaží narvat do automobilu zavazadla o zhruba dvakrát větším objemu než auto samo. Všem došel humor když jsme viděli, že objemový deficit vyřešil kompresí našich zavazadel na poloviční velikost. Po nekonečných hádkách jsme se přesunuli k Perlíkům kde byl táborák a buřty na rozloučenou a pak nastal v cca 22.00 konečně odjezd směr sever. Hodnocení: -3 Hezký zážitek: První zastávka byla v Aši, kde se nabíral další člen výpravy, Davidovo spolužák Michal. Michal byl vlastníkem dalšího vozu výpravy - červené fábie. Ostatní se mi chtěli zbavit, tak mě zde přesadili k němu. Zprvu jsem to bral jako příkoří, vzápětí se ale ukázalo že jízda pohodlnou fábií se sympatickým Michalem, který nás ještě neznal a myslel si že jsme hodní a nekonfliktními Mariánem a Martinou byla nejpříjemnější částí naší cesty. Michal mi navíc poradil, kde se dá v Aši v jednu hodinu po půlnoci sehnat levný chlast, tak jsem stihl dokoupit flašku vodky, kterou jsem nechal doma. Tato flaška mi později byla ve chvílích nejtěžších přítelkyní nejbližší. Hodnocení:+2 Ošklivý zážitek: No tak třeba smutné loučení s Lucinkou, ať to má taky trochu poetiky. Hodnocení:-2 Hledání noclehu: Následoval brutální noční přesun do Rostocku, spaní chvílemi na odpočívadlech, když se čekalo na pomalou Kachnovo dodávku, nebo na fábii, která nad ránem pod mým vedením nelogicky sjela z dálnice a zabloudila v ulicích Berlína. Hodnocení: +1 Místo na spaní: Tato kolonka zde jen formálně doplňuje celou strukturu díla, kdybych ji teď vyplňoval ,připadal bych si jako blbec. Hodnocení: +1 Večeře: Asi buřty u Perloňů, ale nevím, byl stres. Hodnocení: -1 Nálada: Veselá, bouřlivá, nervózní, stresová, prostě předcestovní. Hodnocení: +1 Počasí: Předpověď hlásila, že nad Skandinávií se stahují mraky, tak to moc optimistické nebylo. To ještě Skandinávie netušila, kdo se na ní chystá. Hodnocení: -1 DEN DRUHÝ Cesta: Ráno se naloďujem v Rostocku na trajekt do Dánska, celý den pak projíždíme tuto podivnou placatou zemi, kde futr děsně fičí. Odpoledne znovu plaveme, tentokrát z dánského Helsingoru do Švédského Helsinborgu (nebo to bylo naopak?). A Hurá jsme ve Švédsku. Do Norska to je ale ještě asi 400 km po dálnici. Ujedeme ještě 50km, fotíme si větrné mlýny a hledáme místo na spaní v lesích, kterých tu je dost. Hodnocení: +2 Hezký zážitek: Celou tuto cestu hodnotím pozitivně, stále něco nového, zajímavého. Hodnocení: +1 Ošklivý zážitek: Moc už si nevzpomínám. Jak jsme se blížili na sever, bylo stále horší a horší počasí, šel z toho na mě splín. Hodnocení: -1 Hledání noclehu: Všichni jsou nějak zmatení, velká nedorozumění nad mapou, každý chce jinam, na pokraji kolektivní krize nás zachrání Martina a Marim a za pomoci jednoho místního blonďáka nás dovedou na zajímavý plácek, malá hádka, že Kachnoklan chce mermomoco spát o 50 m vedle, pak se vše uklidnilo. Hodnocení: -1 Místo na spaní: Kdesi ve švédských lesích za Helsinborgem u jezera (nebo řeky??), travnatý plácek, trochu odpadků, trochu hoven (česká klasika) ale hlavně: OHEŇ (Náš jediný ve Skandinávii) Hodnocení: +2 Večeře: Peču buřty, na ohýnku, k tomu spousta hořčice, cibule a piva, PARÁDA, příštích 14 dní budu na tuto večeři nostalgicky vzpomínat. Hodnocení: +4 Nálada: Kdosi (kdo asi) přišel s názorem, že nás zítra na norských hranicích musí zákonitě zatknout a postřílet za množství převáženého alkoholu a že by se aspoň část měla zkonzumovat. Tou částí měly být moje osobní soukromé osobní zásoby piva které mi měly umožnit přežití na dalekém severu. Marně jsem je bránil, nakonec jsem pod tlakem a slibem budoucí satisfakce (ke které nikdy nedošlo) rozpustil do kolektivu a do sebe 9 ks plechovek, takže mi jich na dalších 14 dní zbylo jen 15 což byla naprostá krize. Člověk by čekal že po alkoholu se všeobecná nálada zvedne. Bohužel jednu plechovku rozpustil v sobě i Kachna. Posilněn mým pivem a mým buřtem, začal nechutně rozebírat mé finance, můj vztah, můj sex až se mi z toho udělalo smutno, že se mi musel zastat i Denny, což bylo naprosto neobvyklé. Když mě podnapilý Kachna nechal, udělal nám přednášku o vkusu a kýči, v které vysvětloval proč Kameňák 3 je kvalitním českým filmem, bylo nám smutno všem tak jsme šli spát. Hodnocení: -2 Počasí: Celou cestu až doposud je ošklivě zataženo, obloha ocel a šeď, fuj, teď začalo i poprchávat, šla z toho depka, výhledy na hezkou dovolenou vůbec nebyly růžové. Ráno to ale mě a Denníka neodradilo vlézt do toho místního jezera a nechat si tam k všeobecnému pobavení scvrknout pindíky. Kdyby ostatní věděli, že za pár dní to budou dělat taky, tak by se tak nesmáli. Hodnocení: -1 DEN TŘETÍ Cesta: Automobilomasochistický přesun po švédské dálnici na sever do Norska asi 600 km, průměrná rychlost modré cihly asi 70 km/h. Já i zbytek posádky fabie chceme k moři kam mě Kachnoklan nechce vzít byť mi to bylo písemně slíbeno i v itirenáři. Trháme se a setkáváme až na norských hranicích, které jsou zvláštní tím, že tu žádné hranice nejsou, takže máme problém se na nich potkat. Nejsou tu ani celníci, kteří by nás zatýkali a stříleli, ale není tu už ani mé pivo, které včera večer proteklo hrdly kachnoklanu. Jsem nasraný. Hodnocení: -1 Hezký zážitek: Zajížďka k moři stála za to, malebná krajina, slunečné počasí, teplé a čisťounké moře, skvělá pláž a útesy. Lepší než Jadran. Koupačka ale byla rychlá a akční neboť moře bylo plné obrovských medúz. Martina mě poučila že medúzy se dělí na bolestivě žahavé a jedovaté, jedny žijí v teplých mořích a druhé v severních, nemohla si ale vzpomenout které kde. Nechtěl jsem přijít asi o jedinou možnost vykoupat se v Severním moři, tak jsem si mezi nimi dal rychlou kličkovačku, kdy Martina stála na molu a navigovala mě mezi těma potvorama. Jinak jsem byl z moře naprosto unešen. Hodnocení: +3 Ošklivý zážitek: Jsem citlivý a labilní člověk, kterého dokáže nejvíc rozrušit když má pravdu a ostatní ho ignorují, co mě rozčílilo při projížďce Oslem na Lillehammer shrnuji v následující tabulce: SITUACE MOJE REAKCE JEJICH REAKCE Blížíme s k Oslu, Kachnoklan v cihle naviguje, před námi odbočka na Lillehammer Volové zatočte! Nezatočí, jedou do Osla Druhá odbočka: buď do centra, kde se platí mýto a nikam to nevede, nebo zpět na obchvat a na Lillehammer VOLOVÉ ZATOČTE!! Jedou do centra, kde následně platíme tučné mýto za vjezd. Další křižovatka: rovně lze projet městem na Lillehammer, nebo zatočit a projet tunelem někam daleko do háje. JEĎTE ROVNĚ KRETENI!! *!$#*:%zabi”#@$”*!!! Zatočili, volové. V centru Osla u benzínky Shell, musí Kachna mocomermo tankovat Jsi u nejdražší benzínky v centru debile, netankuj Natankoval plnou do obou aut, debil. Jen co jsme vyjeli, byla o 200 m dále benzínka levnější o 5 Kč/l, prodělali jsme 6 kilo. Jsme vyřízený, jedem úplně jinam, za drahý benzín a mýto Jsem vyřízený „To byl náš strategický plán, tak drž hubu debile.“   Hodnocení: -4 Hledání noclehu: Nervozita jako předešlý den, bloudíme kdesi po jižním Norsku, já jsem zticha a do ničeho se nepletu, neboť po brutální hádce s Kachnoklanem o smyslu této expedice jsem klesl na dno své příčetnosti, aspoň jsem si to odbyl, ostatní to teprve čeká. Jedeme až do tmy, ptáme se zase nějakých blonďatých lidí na cestu, skončili jsme kde jsme skončili. Hodnocení: -2 Místo na spaní: Odpočívadlo kdesi za benzínkou, naštěstí odpočívadla za benzínkou v Norsku mají styl, na rozdíl od našich odpočívadel za benzínkou, zde je čisto, záchod, les, esteticky stravitelné jezero, vlhko a zima ale šlo to Hodnocení: +1 Večeře: Za tmy otvírám něco v konzervě, už nevím jak to chutnalo, spravilo to pivo, ostatní tradičně jedou v těstovinách. Hodnocení: -1 Nálada: Taková vlahá, vztek ze mě ještě nevyprchal ale už se se mnou dalo mluvit, je zima tak jdeme brzo na kutě, spím pod plachtou z Kachnoklanem a Hrnečkem, spím na kraji vedle něho, tak se to dalo vydržet. Ráno jsem skvěle použil místní záchod a našel v popelnici časopis se švédským pornem, nebyl ani moc upatlaný, tak jsme se s mužskou částí výpravy na chvíli skvěle pobavili, což nám zvedlo náladu. Hodnocení: -1 Počasí: Dole ve Švédsku to ještě šlo, u moře bylo nádherně. V Norsku se ale zatáhlo a u Osla nás chytla pěkná průtrž. Pak se to zase vytáhlo ale když jsme vylezli z auta na nocovišti tak tam byla děsná kosa. Do rána jsme se aklimatizovali a už to šlo. Hodnocení: +1 DEN ČTVRTÝ Cesta: Frčíme dál na sever, kolem hezká krajina, které nelze nic vytknout, samý hory, lesy jezera. Zastávka v Lillehammeru, která měla být krátká, pak se Kachna vyhecoval k rychlému výstupu na místní skokanský můstek, takže se dost dlouho čekalo až se vrátí. Nákup pohledů (60kč/ks) a pokračování ještě 100 km dál do ND Rondane. K večeru stoupáme z údolí nekonečnými serpentinami, mizí civilizace, mizí les, mizí naše dobrá nálada. Ocitáme se na parkovišti uprostřed nehostinné tundry, kolem nic, zhola nic, jen vítr, mlha a lišejník. Zima jak v psírně, dál jdeme pěšky s plnou polní (nebo lépe tundří) a čeká nás 3-denní pochod v této pustině, kde NENÍ VŮBEC NIC. Mam depku. Hodnocení: +1 Hezký zážitek: Lillehammer ve mně větší dojem neudělal, jinak kraj je tu krásný, celý den na co koukat, pohoda. Hodnocení: +2 Ošklivý zážitek: Nejdřív jsem si myslel, že to byla ta situace, kdy jsme u jednoho pidikohoutku tankovali s velkou námahou asi půl hodiny vodu do kanystrů, než někoho napadlo ji ochutnat a tak zjistil že ta voda je naprosto smradlavá a nechutná a nepitelná, tak se vše zase vylívalo. Pak jsem si vzpomněl na TY Kachnovo ponožku. TY v kterých jel 3 dny nonstop z Čech, pak ho z naprostého zhnusení donutila Máša je sundat. Kachna je ošplouchl v jezeře. Fauna v jezeře z toho měla málem smrt, fauna v ponožkách tím byla přímo nadšena a po koupeli rychle nastartovala kvasný proces. Kachna je nechal zrát v klidu a teple na mém místě k sezení, toho já nebožák si nevšiml a sedl si na ně. Po hodině jsem začal přemýšlet proč smrdím po octu a proč vlhnu. Stále jsem se osahával a čichal k tomu, byla to pro mě záhada. Když začal puch být nesnesitelný, vystoupili jsme a já se podíval pod sebe k čemu pořád čichám… šel jsem se vyzvracet, zkopat Kachnu, ale už jsem se smradu do konce výpravy nezbavil, za tenhle humus zážitek nelze udělit míň než 3 Kachny z pěti. Hodnocení: +3 Ještě jeden ošklivý zážitek: Za dobrotu na žebrotu! Kdesi za jízdy požádal Denny Kachnu ať mu vyndá jedno pivo z jeho kartonu, co je pod sedadlem. Kachna se zoufale snažil roztrhnout igelitový obal, aby se na plechovky dostal. Tu jsem přistoupil já, že mu pomůžu. Vzal jsem si Davidovo kudlu a jedním elegantním švihem jsem rozpáral igelit i dvě plechovky uvnitř, takže jsem Dennymu ušetřil práci na jejich otvírání. Ostatní můj výkon ocenili hromadnými nadávkami do blbejch Zábranů a šli zachraňovat rozlité pivo po podlaze. Kachna mi řekl ať zbytek piva vyliji z okna, takže byla jeho chyba, když pivo vychrstlé za jízdy z auta ohodilo nás, auto za námi a půlku Norska. Takže automobil byl po zbytek cesty olepený a zasmrádlý od piva zevnitř i z venku, tudíž bylo už zdálky poznat že jedeme z Čech. Měli jsme asi jediný automobil, který měl pachovou MPZ. A to všechno dávali za vinu mě, když jsem chtěl jen pomoct. Hledání noclehu: Od parkoviště kráčíme ještě asi 5 km po celkem slušné cestě k jediné chatě Rondahutte u jezera Rondasee pod horou Rondashutte, nejvyšší v národním parku Rondane (fantazii moc velkou Norové nemají). V mracích kolem matně tuším vysoké hory, občas mrholí, krosna je těžká, měl jsem trochu problém s balením, nevěděl jsem, co mě tu čeká. Čekalo to tu. Mrholí, sychravo, zima, kolem buď skály nebo bažiny. Končíme v pustině kilometr před chatou Rondahutte, blíž se prý za nocování platí (?). Průměrná hádka o místo, moc možností tu stejně není. Hodnocení: +1 Místo na spaní: Trháme se na dvě skupiny. Toho jsem si nejdřív nevšiml a zakotvil u té horší (Kachnoklan + Denny s Krtkem), usadili se na břehu říčky v totální bažině, to mi došlo až když jsem zatloukal stanové kolíky a oni mi mizeli pod vodou. Kachna mi výstavbu stále diriguje nuceným posouváním stanu tu 10 cm doprava tu do leva v zájmu kolektivní rovnosti, nerozumím tomu.Ostatní si našli plácek o 100 m dále ve svahu, kde sice foukalo ale aspoň tam bylo sucho a pěkný výhled na nebožáky v bažině. Bourám stan a stěhuji se k nim za zvuku Kachnovo nadávek do zbabělců a zrádců. Nelitoval jsem, zvlášť po ránu, když se mi ukázal fantastický prosluněný výhled na okolní přírodu, Kachna daleko, idylka. Hodnocení: +1 Večeře: Vichr nedovoluje uvařit čínskou polívku na liháči, řešíme to složitou konstrukcí z karimatek a kamenů až se povedlo. Chleba z domova byl ještě poživatelný a polívku jsem si vylepšil taveným sýrem, bašta, završilo to pivo a lok vodky na zahřátí. Hodnocení: +3 Nálada: U mě po výborné večeři dobrá, je ale děsný vítr, chvíli kecáme za kamenem, je ale děsná zima tak to balíme a jdeme spát. Zalezl jsem si do spacáku s flaškou vodky a bylo mi dobře. Ráno se probouzím v děsný zimě, zubní klepačka. Venku je ale krásně, sluníčko, výhledy na hory, hygiena v místní říčce, kafíčko, začíná se mi tu líbit. Hodnocení: +2 Počasí: Až do této noci to vypadalo nevalně, fujavo, mračno, pršivo, stále větší zima. Byl jsem rozhodnut, že jestli takto bude i druhý den, nikam nejdu a vracím se k autu, neboť nemám náladu lézt někde v dešti po kamenech, ráno to ale vzalo naprostý obrat, někdo tam nahoře se rozhodl že na nás bude chvíli hodný (nebo se lekl, že mu do těch hor nevlezeme a on nás tam pak nebude moc trápit) a udělalo se naprosto vymalované počasí. Studené, ale vymalované. Hodnocení: -1 Cesta: Program dne: celodenní zdolávání hory Rondashutte (2000 + nějaký drobný), převýšení dobře přes kilometr s bagáží. Po idylickém ránu se přesouváme k chatě Rondashutte, kde Denny navštěvuje místní fantastický celodřevěný záchod (další týden nám bude o něm pořád básnit). Začíná pěkně ostrý výstup, místní stezky, nejsou žádný procházkový chodníky. Pořádný horský trek. Trháme se, každý jde podle vlastních sil. Vítr, slunce, únava způsobují dehydrataci, hltám vodu z potůčku, je vynikající. Krajina je stále nehostinější, jen sníh a kameny, nikomu není moc do řeči. V posledním sedle přestávka na oběd, mám toho dost, a podle výrazů ostatních asi nejsem sám. Vychází najevo, že Michal jde jen v keckách (v tomto terénu naprosto nevhodné) má zničené nohy a chce se vrátit, ostatní ho přemlouvají ať neblbne a pokračuje s námi, na důkaz lásky, mu několik statečných jedinců, které obdivuji, pomáhá vzít věci z batohu. Na tomto místě zbaběle přiznávám, že jsem se k nim nepřipojil, neboť za hmotnost mého batohu by se nemusel stydět průměrný šerpa, byl jsem na pokraji sil a jakýkoliv gram zátěže navíc by mě určitě zlomil v pase. Ukázalo se, že to poslední sedlo je předposlední sedlo a mezi nimi 300 m hluboká propast. Kopec jsme zdolali naprosto zdeptaní, stálo to ale za tu námahu, dokonalý výhledy, krása slovy nepopsatelná, kolem jen zasněžený vrcholky hor, mé srdce plesalo. Rozpustil jsem v sobě jedno pivo a čokoládu a bylo mi dobře. Bohužel každé vyvrcholení trvá pouze krátce. Po chvíli začala hádka, kudy dolů. Ostrá hádka, jakýsi dobří Angličané chtějíc nám pomoct s orientací dostali málem přes papulu protože si neprozřetelně stoupli blízko Kachny a Máši když si vyměňovali názory. Za chvíli na sebe křičeli všichni, byla z toho mezinárodní ostuda. Nakonec jsme se rozhodli absolvovat tu nejdrsnější cestu co jsem kdy šel z kopce. Tj. rovnou za nosem přímo dolů, zakázané to není tak co? Hluboké kolmé srázy, drolící suťová pole, hrozný spád, sníh. Šílenost. Hodnocení: +3 Hezký zážitek: Ten vrchol… Jo to byla paráda Hodnocení: +4 Ošklivý zážitek: Davidovo a Kachnovo touha jít po přímce i v oblasti, kde všechny přímky dávno vyhynuly se nám málem stala osudná. Svah byl prudší a prudší, už se v tom vůbec nedalo jít, s krosnou ani nemluvě a údolíčko, kam jme mířili bylo pořád v hloubce pod námi. K+D se vydali napřed aby zjistili že před námi (resp. pod námi) je 50 m kolmá stěna. Rozumný jedinec by se vrátil k výpravě, sdělil jí situaci a navrhl to obejít. K+D dokázali přes hodinu šmejdit po svahu aby nám vnutili myšlenku, že se to slézt dá. Vyjma nich všichni tušili, že za tu doby bychom to už dvakrát obešli traversem přes sousední údolí. ALE TO BYCHOM ASI PORUŠILI PŘÍMKU, ŽE DAVIDE. Zatímco hledání se táhlo do nekonečna, zima, únava a přirozený sklon k závratím na mě dolehli. Když už mi povolil pod nohama asi stý šutr a já se o kousek svezl po svahu povolily moje nervy, udělalo se mi špatně od žaludku a pokoušela se o mě hysterie. Sebral jsem se a vydal se traversem pryč, následovala mě Martina, která toho už asi taky měla dost, tu následoval Mari a Kachník. Je jasné že to udělal jen pro to, že chtěl zvýraznit mou slabost tím, že se obětoval a šel s námi, hýzl jeden. Dolů jsme přišli půl hodiny po ostatních. Ušetřená půlhodina, kvůli které se na hoře sedělo tak dlouho a pak riskovalo tím šíleným sestupem. Dnes se vám chlapi můžu přiznat, když se mi tam nahoře udělalo zle, byl to pro mě fakt ošklivý zážitek. Příště to ale slezu páč nejsem srab. Hodnocení: -4 Hledání noclehu: Nebylo žádné, už 3 hodiny před tím, jsem jasně viděli, kde budeme spát, jelikož jsme nad tím místem stály jen o 500 m výše. Otázka byla jak se tam dostat. Hodnocení: +3 Nocleh: Senzace, malé údolíčko mezi horami, všude jen lišejník. Malý travnatý plácek v zákrutu potoka, o kus dál jezero, nad námi zasněžený štíty hor. Nikde nikdo, dokonalá divočina. A taky nejsevernější místo kam jsem se kdy podíval. Sice zima, ale už jsme se nějak aklimatizovali a nevadilo nám to. Ráno divoká koupel v místním jezeře, které kupodivu nebylo tak ledové jak se zdálo. Fakt že jo, sem bych se chtěl vrátit. Hodnocení: +4 Večeře: Tak ta mě zklamala. Měla to být extra večeře, na kterou jsem si schovával Dobrého hostince. Bohužel udržet těstoviny ve varu na liháči v zimě a větru po dobu deseti minut je nemožné. Spálil jsem tři kostry a bylo to pouze vlahé. Schroupal jsem těstoviny tvrdé jako kámen, zapil vodkou a šel spát. Hodnocení: -1 Nálada: Všichni hned odpadli únavou, chvíli jsem relaxoval a šel spát, hvězdy nebyly protože bylo celou noc jenom šero a brzo svítalo. Prostě sever. Ráno ale bylo krásně a dobrá nálada. Svítilo sluníčko, relaxovalo se, Hrneček přines ryby tak se vyráželo až po obědě. Pohoda, stačil jsem si sbalit. Hodnocení: +3 Počasí: Krása, krása a jenom krása. Mraky jako by nám vyklízeli cestu, viděli jsme je před náma a když jme tam došli, už tam nebyly. V podstatě jsme vymetli celý Rondane od špatného počasí a když jsme se vraceli bylo všude jasno. Zima byla, ale co byste tu na severu asi čekali, že? Hodnocení: +4 DEN PÁTÝ Cesta: Vracečka zpět k autu. Už to nebylo tak ostrý jako včera ale taky toho bylo dost. V podstatě jsme celou dobu obcházeli jezero Rondasee zpět k Rondachatě a odtud zase k autu tou samou cestou. Šlo se zvesela z kopečka, většinu času jsem prokecal s Marim o životě a o sexu, což je vždy příjemnější než se hádat s Kachnoklanem o absurditách. Autem jsme se přesunuli ještě ten den do NP Jotunheim. Hodnocení: +2 Hezký zážitek: To dopoledne nicnedělání pod Rondashuttem bylo příjemné, stejně jako cesta z kopečka k chatě. Hodnocení: +2 Ošklivý zážitek: Kdosi mi při odchodu dal do batohu pěkně hnusně těžkej šutr. Asi Kachnoklan s Nopákem , nejspíš v tom jeli všichni. Nejdřív jsme to přisuzoval tomu, že mi ztuhly přes noc svaly. Pak mi došlo v jaký druhotněpospolné společnosti se nacházím a začal tušit zradu. Prozradil mi to Denny, právě když jsem se ho na to chtěl zeptat. Nevím jestli jen ze soucitu nebo chtěl zase machrovat jaký je skvělý charakter. Člověk tady nikdy neví na čem je. Hodnocení: -1 Hledání noclehu: Krize, děs a spousta cedulek NO CAMPING. Byly všude. Na každý odbočce. Padla tma a my stále nic nemohli najít. Sice v Norsku můžete spát kde chcete, k čemu vám to ale je, když nemůžete nikde zastavit s autem. Hádky, hlad, tma, zima. Stále to samé. Vůbec mě nebavilo stavět stan za tmy a tohle byl první z těch případů. Nakonec jme zakotvili, bylo už ale pěkně k půlnoci a úplně jinde než jsme chtěli. Hodnocení: -2 Místo na spaní: Byl to takovej palouček, nebo spíš křižovatka lesních cest plná mravenců, komárů a megahoven, o jejichž původu si nejsem dodnes jistý. Ale jo no, vyspali jsme se. Krtek celou noc přemýšlel, čí jsou ty hovna, snažil jsem se ho uklidnit, že srnek, moc mi to nevěřil. Hodnocení: -1 Večeře: Nejdřív nic moc. Pak jsem ale dostal příležitost dojíst těstoviny se sýrem po Kachnovi, kterému bylo opět zle a byl jsem spokojený. Poznatek: Vždy je někdo spokojený když je Kachnovi zle. Hodnocení: +1 Nálada: Co by jste chtěli po lidech, kteří tři dny běhají po horách a pak se rychle přesouvají autem jinam, aby bez hygieny, bez večeře hledali místo na spaní. Všichni mrtví jako vždy. Ještě že, aspoň Kachnovi bylo blbě, vždycky máte radost když je někomu hůř. Hodnocení: -1 Počasí: Při návratu z Rondane nás ještě zastihl malý deštík. Ale jen tak symbolicky, abychom si mohli vážit, jak tu máme hezky. Jinak to stále šlo. Hodnocení: +1 DEN ŠESTÝ Cesta: Ráno hádaní a dělení na dvě skupiny. Denny, Martina, Michal jedou napřed, ani nevim proč. Já a ještě pár lidí, které se mi obratnou psychologií podařilo zviklat, jdeme na blízký kopec, který slibuje hezký výhled. Cesta asi na hodinku. Pak dojíždíme s modrou cihlou fabii, potkáváme se o 10 km dále, Denny tu našel hezké místo na spaní. Místo to bylo opravdu hezké, Malý srub v lese nad hlubokým kaňonem plným peřejí, Amerika. Jenže 11 lidí se sem nevejde tak jedeme dál až k jezeru Gjende. Okolní krajina je úžasná a stále divočejší, lesy pomalu mizí. Jsou tu jen nízké březové porosty, jinak jen tundra, jezera, hory, sníh. Moc se mi tu líbí. Hodnocení: +2 Hezký zážitek: Výlet na místní neznámý kopeček stál za to. Cesta tam nebyla žádná, šli jsme nadivoko lesem, hromada borůvek a hub. Les postupně řídnul a na vrcholu byla zase jen holá pláň a skvělý výlet na celý Jotunheim s ledovci v pozadí. Nahoře jsme udělali malý pivní mejdan a zapózovali dolní skupině, která nás na tu dálku v daný čas vyfotila. Cestou zpět jsme se roztrhli. Já s Mášou a Krtkem jsme se odpojili od Mariho, Davida a Kachny. Ti pak dorazili k autu až půl hodiny po nás, neboť sešli z cesty. To udělalo dobře mému egu, že s tou orientací na tom ještě nejsem tak špatně. Jo a pak jsem taky našel tu velkou houbu. Hodnocení: +3 Ošklivý zážitek: Kachna mě doběla rozčílil při hledání místa na spaní, ani se mi o tom nechce psát. Šlo o to že mě a Mariho nechal pěkně dlouho hledat místo na spaní, hledali jsme dlouho a zodpovědně, aby se tam líbilo nám všem. Kachnoklan si pak vybral nejlepší plácek jenom pro sebe a nás ostatní poslali stručně po svém způsobu do háje. Obecně se pro tyto situace vžil termín Kachnoteror. Hodnocení: -1 Hledání noclehu: Viz výše, hledal jsem já s Marim a Michalem, všude ty pitomý cedule NO CAMPING. Nakonec nám poradili nějací Češi, ani ne tak z nějaký národní sounáležitosti, měli strach že se ubytujeme vedle nich, tak nás poslali daleko jinam. Jediný plac pro všechny byl na pláni, kde děsně fučelo, co se dalo dělat. O Kachnovo extempore už sem psal. Hodnocení: -2 Nocleh: No to byla síla, absolutní fukec. Moje áčko zažilo v noci pořádný tanec. Ostatní se díky tomu kraválu, který vydávalo, moc nevyspali, já nespal vůbec. Nemůžete spát, když se každých 40 vteřin ozve zvuk jako když vám těsně kolem hlavy projede metro, dostanete dvě facky od plachty a něco vás nadzvedne o půl metru. Stan jsem položil a všemožně zatížil. Nic nepomohlo, hrozná noc a ráno na mě sousedi nadávali, v jakým hadru o bydlím. S áčkem jedu do Skandinávie naposled. Hodnocení: -4 Večeře: Tak to se povedlo, nějaký holky udělali kotel smaženice z hub, co jme nasbírali, asi to byla přímo Jana, čímž si u mě nasbírala nejvíc bodů za celý pobyt, byla to dobrota, i bez vajíčka. Nikdo to moc nechtěl tak na mě hodně zbylo. Ňam Hodnocení: +3 Nálada: Byla docela sranda, vedli se nějaký fekální debaty, na jejichž obsah už i nepamatuji. Na roztržku s Kachnou se rychle zapomnělo. Někdo vytáhl flašku. Asi tady se mi Denny poprvé svěřil, že se rozhodl být dospělým a rozumným člověkem a končí s plánováním hovadin. V životě bych od třicetiletého člověka nečekal takové osobní vyznání. Myslím, že jsme se i objímali. Hodnocení: +2 Počasí: Občas sice trochu sprchlo ale jinak to šlo. Vítr z hor u jezera Gjende byl fakt síla. Nad horami vedle nás to neskutečně burácelo, a vypadalo to, že to na nás každou chvíli přijde. Nepřišlo, ale udělalo to na nás dojem. Hodnocení: -2 DEN SEDMÝ Cesta: Zlatý vrchol výpravy. Túra podél jezera Gjende k chatě Kdositomákurvafurtpamatovattypitomýnázvy a zpět přes hřeben Besseggen. Podle průvodce prý jedna z nejhezčích tras v Norsku vůbec, mě se fakt líbila. Bohužel to byl výlet pouze pro vyvolené. První to vzdal Nopák vymlouvaje se na bolavé nohy a celkovou sešlost stářím zůstal u auta. Cesta začala hádkou, jako vždy. protože jsme vyrazili až v poledne na tůru na kterou se vyráží už za rozbřesku, pokud chcete dojít do večera živý. Ti méně drsnější z nás žbrblali, že to nestihneme a že půjdem jen tu lehčí půlku podél jezera k chatě Kdositomákurvafurtpamatovattypitomýnázvy a zpět. Drsnější to chtěli jít celé třeba až do noci. Ve mě se to mlelo, páč co do fyzického výkonu jsem drsný málo, co do pitomých nápadů jsem drsný až moc. Slabší zvítězili a šlo se kolem jezera. bylo tam ale hezky, tak jsem se rychle uklidnil. Výhledy na krásnou přírodu nám zpestřil David s Kachnou, když šli měřit teplotu jezera svými pytlíky. Bylo velmi velmi studené, nebo příroda dokáže být krásná ale také krutá. No nic. Po chvíli chůze po úzké pěšince se stalo něco velmi nemilého. Hrneček si vyvrkl kotník a musel se vrátit za Nopákem, Kachna chtěl zase být charakterem a šel s hrnečkem zpátky, byť ten o to evidentně nestál. Tak se Kachna připravil o nejkrásnější výlet, neboť byl v přesvědčení že to myslí dobře, přitom zbytečně. No prostě Kachna, já ho ten sobecký přístup snad nikdy nenaučím. Zbytek týmu urazil těch dlouhých 10 km k chatě Kdositomákurvafurtpamatovattypitomýnázvy. Bylo už pozdní odpoledne a proti nám se vraceli z Besseggenu turisti co tvrdili, že to jdou už od rána. Drsnější skupina (Dáša, David, Krtek) se přesto vydala nahoru. Chvíli se ve mě pralo mé líné a drsné já, pak jsem se ale rozběh za nimi a nelitoval jsem. Ostatní se vrátili tou samou cestou zpět. Začali jsme zhusta stoupat a zdolávat převýšení na horu na stěnu nad jezerem. Uvědomil jsem si že jsem se stal nejslabší článkem týmu a začalo mi zase být úzko. Za Machovou člověk musel běžet aby jí stíhal, Krtek byl drsný od pohledu a David se na všechno jen blbě tlemil. Dal jsem si tu fakt do těla, přesto jsme to zvládli ještě za světla a bylo to super. Na konci nám to zkazil zpruzenej Kachna, kterej z nějakého důvodu musel dnes spát o 100 km dál a tak nedbaje naší únavy nás hladový nahnal do sprch a do auta a ještě byl nepříjemný, fuj. Skazit si to ale nenecham. A navíc jsem tu ve sprchách ztratil hodinky. Hodnocení: +4 Hezký zážitek: Hřeben Besseggen to byla paráda, kolmá stěna 400 m nad jezerem Gjende, 15m úzká šíje a hned další obrjezero. TOTÁLNÍ výhledy, TOTÁLNÍ kochačka, tady se mi mocmoc líbilo, sem se chci vrátit. Hory, jezera, ledovce... prostě všechno. Pak se vylezlo na horu Faktsinepamatujijejíjméno, nikde ani noha, nízké severské slunce vše zbarvilo tak nějak do fantastična a člověk měl chvíli pocit že je někde na měsíci, dal jsem si pivko, pochcal vrcholovou mohylu, čuměl na okolní hory a bylo mi dobře. Hodnocení: +5 Ošklivý zážitek: Hřeben Besseggen to byl horor, kolmá stěna 400 m nad jezerem Gjende, 15m úzká šíje. a teď po tom lezte když máte závrať, bylo mi tu děsně úzko. Držel jsem se za Dášou, která lezla přede mnou, upřeně jsem sledoval její zadek, protože to bylo jediný místo, odkud nebylo vidět do tý hrozný hlubiny, pak mi ale utekla, já se omylem podíval dolů do tý modrý hlubiny, udělalo se mi zle. Zakousl jsem se do skály a udělalo se m moci zle neboť jsem byl na 100pro přesvědčen že tu teď zemřu. Nakonec jsem to vylez, vy se mi možná Hodnocení: -3 Hledání noclehu: No tak to byl typický kachnoprovar, z nějakého mě neznámého důvodu jsme museli po náročném dni udělat ještě noční přesun. Za tmy jsme vypadli z krásný krajiny, kde je na co koukat někam dolů z hor do údolí abychom spali někde ve křoví. Byl jsem naprosto spruzený a dodnes nechápu proč. Někteří lidé zřejmě milují noční přesuny a hledání fleku za tmy. Dobře k půlnoci jsme teprve zakotvili na zaplivanym plácku, který za nic nestál. Hodnocení: -4 Nocleh: No bída maximální. Plácek v lese plný slimáků a hoven, nikde nic. Bída, bída, bída. Být to v Čechách, tak je to ekvivalent pangejtu plného kopřiv, v kterém je nablito, Norsko je ale příliš nóbl země aby tu někdy měly kopřivy a poblitý pangejty. Hodnocení: -1 Večeře: V podobném duchu jako předchozí. Druhý pokus o uvaření dobrého hostince na liháči. Za svitu baterky nic nevidím, slimáci mi lezou do ešusu, chroupu těstoviny zase za sirova, zapíjím vodkou. Hodnocení: -2 Nálada: Všichni se stále hádájí, hádá se Mari s Martinu, hádá se Touškovklan, Denny zrpuzeně mlčí, já jsem spuzený, všichni jsou spruzený. Zřejmě zde dochází k zásadní vzpouře, kde byl Kachna baven veškerého organizování. A za to exempore co mi předved po Besseggenu na něm nenechám nit suchou. Matně si už jen vzpomínám na vyhrožování jak tu nechá toho kdo nebude nastoupen v 9.00 před autem, a jak jsme neschopný, na ty jeho nelogické procházky a pitomý návraty v době kdy už člověk myslel že má od něj klid. Zde byl jeden z kritických bodů výpravy. Hodnocení: -4 Počasí: Bomba, počasí nelze jinak než chválit chválit chválit. Zvláště to jak nad Besseggenem nad námi celý den svítilo slunce a těsně vedle v horách fučelo a pršelo a mlhavo. Snad jen ten vítr nemusel být takový. Hodnocení: -3 DEN OSMÝ Cesta: Ráno malé hledání sloupových kostelů v údolí, pak směr vodopád Vetissfosen, šplhání zpět do hor, pak brutální sjezd k fjordu. cca 6 km pěší výlet k vodopádu a zase cesta kolem fjordu, čekání na Mariho který ztratil bundu, tunely a zase noční přesun. Hodnocení: +2 Hezký zážitek: No tak každopádně ten vodopád, takový určitě jen tak neuvidím, 275 m volného pádu, dole absolutní hukot. Lezu s Kachnoklanem až pod něj, zase se trochu bojím, hezký. Jo nevím jestli to není moc přízemní ale moc hezké taky bylo, jak jsme zastavili u jednoho obchodu, kde jsem po týdnu jedl čerstvý chléb a mlíko a kakal na splachovacím záchodě, to bylo moc příjemné. No a pak taky ty nekonečný tunely. Hodnocení: +4 Ošklivý zážitek: No snad jen ta cesta k vodopádu nemusela být tak nekonečná a ten sloupový kostel mohl být sloupovatější. jinak si na něco vyloženě negativního nevzpomínám, ani mi nevadilo čekat na Mariho protože jsem tak dostal po dlouhé době příležitost udělat si večeři za světla. Hodnocení: +1 Hledání noclehu: To samé jako předchozí den, snažíme se dostat po tmě co nejdál a tak se zase ochuzujeme o krásný kus cesty. Nechápu ale už si zvykám. Hodnocení: -2 Nocleh: Travnatá pláž na břehu místního jezera, tak trochu si tu připadám jako na návsi u českého rybníka protože v dálce jsou domy a na spaní u civilizace jsem si docela odvykl. znovu, teď už tradičně spím pod širákem, protože stavění stanu po tmě mě nebaví, zvlášť když vím, že hned po ránu na mě bude řvát Kachna ať ho rychle sbalím, že odjezd. Hodnocení: +2 Večeře: Čínský nudle, v nich kus taveného síra, a rozlámaný 10 dní starý chléb, nechutná to ale dá se na tom přežít, když musíte jíst ve spěchu někde na parkovišti za bagrem a čekat aby ostatní mi neujeli když jsem si dovolil takový luxus jako teplé jídlo za světla. Hodnocení: +2 Nálada: Dobrá, sice to tak občas nevypadalo, ale to nejhorší jsme už měli za sebou, cesta k vodopádu byla hodně společenská a kecací. Večer jsme pak v sobe objevili zase pozitivní vztah k alkoholu a zlikvidovali část zásob, zde padlo za vlast asi dvanáct piv a dvě flašky tvrdého. Rozebíraly se zase nějaký prasárny. Hodnocení: +3 Počasí: Nejdřív jako že moc né, pak ale zase celkem jo, slunce nesvítilo ale ani nepršelo. Hodnocení: +1 DEN DEVÁTÝ Cesta: Kulturní den, návštěva historického města Bergen, celodenní akce. Nejdřív se mi tam vůbec nechtělo protože souhlasím s Kachnou, že města jsou fuj, pak se mi tam ale líbilo. Po tradiční krátké hádce jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ostatní dopoledne zůstali ve městě a já, David a Kachna jsme odvezli auta za město abychom nemuseli platit parkovné a vrátili se pro ně až večer. Z Bergenu jsme se otočili na východ, zamířili směrem na Oslo a urazili ještě cca 50km Hodnocení: +1 Hezký zážitek: Bergen je krásné město, myslel jsem jaký to nebude zapadákov ale tady to děsně žilo. Město vzdáleně připomíná Karlovy Vary, velikostí a zalesněnými kopci kolem. Všude ale čisto, čisto, čisto a klid. Na povrchu chodí jenom lidi a jezdí trolejbusy, veškerý dopravní ruch je sveden pod zem, kde je v tunelech labyrint křižovatek, přesně takhle bych si to představoval v Plzni. V centru u přístavu jsou historické dřevěné hansovní domy, rybí trh a ulice a parky plné upravených rozkvetlých záhonů. Vůbec jsem neměl pocit, že jsem kdesi na krušném severu ale v nějakém příjemném středomořském letovisku, tam by to ale smrdělo a ulice by byly plné tmavých líných a hlučných lidí. V tomhle blonďákově na sebe všichni byli hodní, zdvořilí,krásní a šťastní. Všechny domy krásný a opravený, přestože se tu prodávalo mnoho suvenýrů, na ulicích nebyl vidět žádný pitomý kýč, všechno zde má styl a vkus(pozn. autora: nevztahuje se na svetry a trička se sobem). Prostě ideální město, kde bych chtěl žít, ó pěji chválu na nordickou rasu. Jenom ty hospody, ty mi tady chyběj. S Kachníkem jsme se rozšoupli a koupili si napůl krabici plnotučného mlíka, sedli si na molo, čučeli na krásný dřevěný plachetnice, chlastali mlíko a snili jak plujeme na té bárce kolem světa. Hodnocení: +3 Ošklivý zážitek: Když jsme chtěli zaparkovat auta za městem, tak jsme s se Kachníkem pěkně motali. Na každém mostu byla cedule, že si nás po přejetí dotyčného mýta vyfotí a na výjezdu z města brutálně zkasírujou, nic takového se naštěstí nestalo přesto jsme se s Kachníkem pěkně zpotili, hlavně když jsme popáté vjeli na most, kde za jedno přejetí chtěli v přepočtu 200 Kč. Po událostech příštích dnů se tomu musím smát. Hodnocení: -1 Hledání noclehu: V této činnosti jsem už byl naprosto apatický a nic jsem nevnímal, prostě jsme najednou zastavili a bylo mi oznámeno, že se zde spí, vylez jsem z auta a složil se do trávy, víc si nepamatuji. Asi 50 m od nás hučel za rohem obrovský vodopád, ani jsem neměl náladu zvednout se a jít se na něj podívat. Hodnocení: -1 Nocleh: Odpočívadlo, lavičky, stoleček, záchůdek - norská klasika. Vedle nás seděla parta Němců, kteří si mysleli jak jsou in, že v Norsku spí v karavanech a pijí český Staropramen. Když jsme se vedle nich plácli do trávy a otevřeli Prazdroj, šli znechuceně spát. Hodnocení: +1 Večeře: Cosi hnědého ze dna batohu. Fakt, že už jsem se prožral na dno zásob a všechno je tam hnědé a zatuchlé mě mírně znervóznil. Dokud ale je pivo tak to vydržím. Hodnocení: -1 Nálada: Nejdřív se vesele chlastalo a byla sranda, pak ale Denny vzal kytaru, po Buffalo Billovi začal pět své melancholické písně a mě tím uspal. Je starej a už prostě do toho nedokáže dát ten elán. Hodnocení: +2 Počasí: Sluníčko, občas to fouklo, v noci padla tak brutální rosa, div mě to nepřimáčklo, tak se ráno sušilo. Hodnocení: +2 DEN DESÁTÝ Cesta: Předem se omlouvám neboť mezi sepsáním předchozího dne a tohoto uplynuly dlouhé tři měsíce proto to jaksi bude ztrácet kontinualitu. Mezitím jsem stačil dostudovat a stal jsem se moudrým a váženým inženýrem, možná se to odrazí v kvalitě textu. Takže... Byl to den dlouhého přesunu na východ napříč Norskem od Bergenu k Oslu. Nejdřív se míjely ty pitomý fjordy, všude to tu vypadalo jak někde v kýčovitym Švýcarsku. Samý jezera, bílý vesničky s kostelíky a kopce, slunce pražilo, pořád se koupeme v moři. Takhle jsem si drsný sever nepředstavoval. Pak se jeden fjord překonal trajektem vyjelo se do hor Hadrangervidy kde bylo brutální stoupání. Nahoře byl brutální ledovec a kaňon a brutální hydroelektrárna, doma jsem se pak dozvěděl že je to jeden z nejbrutálnějších kaňonů a hydroelektráren v Evropě vůbec a jezdí se sem na to dívat lidi s celého světa. My, díky Kachnovo tupé organizaci a nevědomosti, tu ani nezastavili. Pak se jelo skutečně drsným severem, kde nebylo nic, jen tráva a kameny a bílé hory v dálce. Děsně mi to připomínalo krajinu, kde se odehrává děj Barbara Conana, měl jsem děsnou touhu vzít si slipy z medvědí kůže, do ruky oštěp a vyběhnout do hlubin té fantastické krajiny. To jsem také na první čurací pouze udělal. Došel mi ale dech na prvním kopečku a všichni z auta na mě křičeli že jsem blbec a ať se vrátím, že jim je tu zima. Hodnocení: +3 Hezký zážitek: Koupání ve fjordech. Na konci toho posledního hluboko pod horami stála malá vesnička. Místo pláže zde byla do hladka obroušená žulová skála pozvolna mizící v moři, někdo tu dokonce udělal skokanský můstek a molo aby vytvořil dojem mořského letoviska. Voda byla ledová úplně brutálně to nás ale nezastavilo. Po koupání mi do vody spadla karimatka, dlouho mi jí lovili rybářským prutem a Machovou. Hodnocení: +3 Ošklivý zážitek: To že jsme v té Hadrangervidě skoro ani nepřibrzdili, to je mi docela líto. Je to důsledek tý Kachnovo šílený organizace. kdy si o Norsku zjistil jenom to, že je na severu a jsou tam kopce. To mu nikdy neodpustím. Hodnocení: -3 Hledání noclehu: Předzvěst malérů dnů nadcházejících. V městečku pod horami jsme našli opuštěnou železnici, kde místí podnikavce poučeli malé šlapací drezínky na svezení, to se nám moc líbilo (chlapům), všichni jsme se na drezínce vyfotili a rozhodli se že se ráno půjdeme svézt. Samozřejmě už mezitím padla tma a fábie byla vyslána aby našla nocleh za městem, našla ho po dlouhé době na takové strašidelné loučce uprostřed lesů. Hodnocení: +1 Nocleh: Atmosféra zde byla fakt magická. Skrz opar svítil matný úplněk, po louce se válela taková ta typická hororová mlha co je vám jen do výše kolen, všude kolem tmavé obrysy borovic a rozeklaných skal. Z lesa každou chvíli něco ponure zavylo a zafunělo. Spali jsme nezvykle blízko k sobě. I já jsem si lehl jen 20m od ostatních na kraj lesa a celou noc myslel na to, jak mě něco najednou čapne za nohy a bezbranného odtáhne do jeho temných hlubin.. brr. Spát vedle Kachny bylo ale mnohem horší. Hodnocení: +2 Večeře: No toť otázka... Konzerva čehosi a norský chleba. Vařit po hmatu je ale děsnej vopruz. ještě že je chlast. Ten se po hmatu dá pít. Hodnocení: -1 Nálada: Naprosto vykachněná. Kachnovi zde definitivně hráblo a rozhodl se nám dát celovečerní přednášku z 3. semestru fyziky. Nešel zastavit tak šli všichni spát. Ještě než jsem usnul tak jsem usnul tak jsem slyšel jak ze z mlhy ozývají zmatené výkřiky o principu a efektivitě adiabatických motorů. Hororová atmosféra byla dovršena. Hodnocení: -3 Počasí: Naprosto nechutně krásné, už se mi chce z toho Norska brečet. V moři se koupu častěji ne na dovolený v Itálii, a to jsme vyrazili na hory. Hodnocení: +4 DEN JEDENÁCTÝ Cesta: První co ráno slyším když otevřu oči je samorozprava o isochroních motorech ozývající se z mlhy. Ten blbec o tom mlel snad celou noc. Takto výstižně začínal náš nejhorší den v Norsku. Pak Kachna seřval holky že s námi nechtěj na drezínky a nechtěj nám na to dát ani peníze. Několikrát se urazil a odešel, bohužel se pokaždé vrátil. Vyrazilo se do městečka k drezínkám, bohužel je měl zamluvený zájezd důchodců tak jsme měli smůlu. Vyrazilo se dál směrem na Oslo a dál už nemá cenu ani nic popisovat... Hodnocení: -3 Hezký zážitek: Hezký? z tohoto dne? Ale jo. Na doporučení Dennyho jsem si koupil výborný krevetový salát, hrál jsem ten den asi milionkrát Skrebl, to je asi vše co lze označit za pozitivní. Hodnocení: +1 Ošklivý zážitek: Mount Everest mezi ošklivými zážitky v Norsku. Kachna stratil ledvinku se všemi penězmi. Má cenu o tom ještě psát? Ale jo ať je to zaevidované: Po cestě z městečka jsme si spolu několikrát dali v autě Skrebl, pěkně jsme ho drtil, byl naštvaný :-) po cca 80 km jsme zastavili v dalším městečku na parkovišti za supermarketem. Chtěl peníze, začal hledat ledvinku a nenašel jí. Řekli jsme mu ať neplaší a on plašil dál. Prolezli jsme celý auto a nic. Všechno jsme vyházeli a prošacovali, což byla docela fuška vzhledem k tomu děsnýmu bordelu co jsme tam měli. Tak se Kachna a Machovou vydali ve Fabii těch 80 km na zpět aby ji hledali. Vůbec netušil kde o ni přišel. Nejpravděpodobnější variantu, že ji nechal ve vzteku položenou na kapotě od Cihly, si vůbec nechtěl připustit. Vrátili se po dvou hodinách a zdálky se smáli, my jsme se na ně tedy taky smáli. Mysleli jsme si, že ji našli, oni se mysleli, že jsme ji našli my. Mysleli, si, že si děláme prdel, když ji nemáme, my totéž. Smutné setkání s realitou, vztek, nasrání, zoufalství, beznaděj. Následovala dlouhá hádka s Kachnou o tom kde vlastně ledvinku naposledy viděl. Vyšlo najevo že si nepamatoval ani kde a jak jsme ráno parkovali, ani když jsme mu ukázali fotografii našeho auta, tvrdil, že tam nestálo. Tak moc nepříčetný byl (Víc než normálně? pozn. autora) Vyrazila zpět druhá výprava kterou vedl nejpříčetnější z nás, tedy Marian. Vrátili se po třech hodinách a já poprvé viděl Mariho nasraného a nepříčetného. Byla to krize. Nejvíc mě mrzí ta pasivita kterou jsme projevili já a lidé co zůstali na parkovišti. Byli jsme jen pár km od unikátního kostelíku na který jsme se chtěli den před tím moc podívat, Kachna nám to ale z důvodů nedostatku času peněz zatrhl a teď jsme tam ani během toho čekání nezajeli. Jaká to ironie. Měli jsme jet všichni s Kachnou zpět. Najít ledvinku, zmlátit Kachnu a hodit ho do vody a jít se vožrat. Bohužel Hodnocení: -5 Hledání noclehu: No haha. Zase za tmy, jak jinak. Bylo to kdesi na předměstí Osla u moře. Tady už byl problém sehnat přenocování v divočině. Místo hledal Michal a Krtek a musím říct, že v rámci možností se jim to celkem povedlo, i když jsem na ně děsně nadával. Bylo to na posekané louce u parkoviště místního kanoistického klubu. Pod námi bylo krásné molo a čisté moře. Pán co ten den jako poslední odcházel z večera z klubu se zděsil, jaká tlupa Rumunů se mu usídlila na trávníku. Měl z nás takový strach, že se nás ani neodvážil vyhnat. Hodnocení: -1 Nocleh: Tady nás poprvé zastihl vážněji déšť takže jsem spal po týdnu ve stanu i když se mi nechtělo. Spát ale na kulturním trávníku a ne někde mezi šutry a hovny bylo příjemná změna. Ráno byl ale rychlý budíček, protože se sem začali sjíždět kanoisti a tvářili se, jako že jen čekají až se jich sjede taková přesila aby nám ukázali co si myslí o špinavých Rumunech, co se jim utábořili na jejich krásném trávníku. Tak jsme se raději zdekovali. Hodnocení: +2 Večeře: nudle udle dle le e - ale na molu při měsíčku, nohy v moři. Docela romantika. K tomu zbyl ještě nějakej chlast. Hodnocení: +1 Nálada: No velice rozpolulná. Kachna byl na pokraji psychického zhroucení. O jeho příčetnosti se nebavím, o tu přišel ve 12 letech. Včer jsem ale s Nopákem seděl na molu, moře tiše šumnělo a nad zálivem vycházel úžasný úplněk, my likvidovali Dennyho neprodanou Whisku a plánovali jak už od teď budeme dospělí rozumní zodpovědní mužové aby se za nás naše partnerky už nemusely stydět. Z těch opileckých keců už dávno sešlo, přesto to ale byla romantika. Hodnocení: -1 Počasí: Celý den bylo horko, že se nedalo vydržet na slunci. Chvíli po tom co vyšel ten krásný měsíc se ale zatáhlo a začalo pršet, tak jsem si musel tentokrát na noc postavit stan. Byl to ale první a jediný noční déšť který nás tu potkal. Tak jsem mu to odpustil. Hodnocení: +1 DEN DVANÁCTÝ Cesta: Ráno přijíždíme do centra Osla, kde se brutálně pohádáme. Následuje individuální prohlídka města. Všichni obdivují jak jsem se k autu vrátil bez mapy a hodinek na minutu přesně, protože mě prý už odepsali. Jsem prostě dobrej. Za Oslem dáme ještě koupání a oběd na místní pláži, moře bylo fakt teplé, Nopák si půjčil moje plavky, hnus. Pak se zase dlouho do noci přesouváme směrem na jih. Opouštíme Norsko a kolem jedenácté večerní končíme kdesi na poli u švédského Goteborgu Hodnocení: -1 Hezký zážitek: Už podruhé jsem byl velmi mile překvapen krásou a čistotou norských měst. Ač nejsem městofil a Oslu jsem se vyloženě bránil, moc se mi tu líbilo. Takže proč stojí za to se do Osla podívat: Přístav s krásnýma plachetnicema a pobřežní promenáda se špičkovou moderní architekturou, milovníci architektury jistě ocení naprosto jedinečnou radnici v konstruktivistickém stylu, doporučuji vejít dovnitř a navštívit třeba tamnější záchody, to ani nebyly záchody, to byl chrám sraní, ani se mi odtamtud nechtělo. Dále je dobré vidět královský palác a všechny nádherný parky kolem, všude klid veselo pohoda, ideální město, sem se jednou přestěhuju. Hodnocení: +3 Ošklivý zážitek: Při hlednání parkování zadarmo v centru Osla krize dosahuje vrcholu. Kolektiv je absolutně rozvrácený (ještě víc než normálně). Hádá se každý s každým. Hádám se i s Marianem, což jsem myslel, že se mi nikdy nepovede. Nasral mě Perloň, který mě ,poté co jsem se ho zastal v jedné hádce, poslal do prdele. Debil afektovanej to je. Oslo si tedy každý prošel individuálně, což nám všem jenom prospělo. Hodnocení: -3 Hledání noclehu: Klasické bloudění nočním švédským venkovem. Fabie vždy jede napřed hledat místo, vrátí se s nějakým názorem, pohádáme se, vymění se posádka a vyrazí se znovu. To děláme dokud nejsem tak unavení, že spíme třeba v pangejtu. Hodnocení: -2 Nocleh: Strašidelná louka uprostřed lesů asi 20 km za Goteborgem. Je hovno vidět a z lesů něco hrůzostrašně vyje, jako když tam podřezávají malé dítě. Dlouho jsem posouvali naše místa na spaní, protože kvůli vzájemnému odporu jsme chtěli být co nejdál od sebe, kvůli strašidelné atmosféře kolem jsme to ale zase nechtěli moc přehánět. Jo a taky tu brutálně žrali komáři. Hodnocení: -1 Večeře: Gulášová konzerva ála nasekané vnitřnosti z prasete. Ohřívat to za svitu baterky byl hnus, ještě že jsem vzal tolik piva. Hodnocení: -2 Nálada: Nemáme se rádi. Hodnocení: -4 Počasí: V Oslu bylo vedro na padnutí. Fakt jsem neměl pocit, že nejsme v Norsku ale někde na jihu, už je to trapné. Hodnocení: +2 DEN TŘINÁCTÝ Cesta: Frčíme domůůůůů. Někteří z nás se už těší za svými dívkami a ženami. Někteří z nás by tu ještě zůstali ale došlo jim pivo. Já obojí. Jedeme zase přes Helsinborg do Dánska, chvíli nejsme schopni si koupit lístek na trajekt a hrozí, že uvízneme na vždy ve Skandinávii, z čehož jsem měl smíšené pocity. Pak se to ale díky Máše a Krtkovi vyřešilo a my hnali přes celý Dánsko abychom stihli poslední trajekt do Německa. Hodnocení: +1 Hezký zážitek: Cestou jsme si dali ještě koupání v moři, našli jsme si úplně fantastickou písčitou pláž, moře bylo sladké a rychlé (Zjistili jsme že je to řeka, to je ale jedno). Koupání parádní, chlapi soutěží v hloubení nesmyslných děr v písku, skoro jsem vyhrál. Hodnocení: +3 Ošklivý zážitek: Ty dlouhý přesuny mě prudí, už jsem uscrabbleovaný k smrti, na dálnici byla zácpa, zahlídl jsem konečně soba, ale asi jen na 0,25 s. Hodnocení: -1 Hledání noclehu: Opět noční přesun Německem, opět bloudíme kolem Berlína. Hodnocení: -2 Nocleh: Spím s Kachnojc u zadního stolečku v dodávce, Kachna se v noci stále probouzí a je cholerický na všechno kolem, zabít ho. Hodnocení: -3 Večeře: Tak to fakt nevím takže nebudu machrovat. Hodnocení: +2 Nálada: Žádná, chceme domů. Jen u toho moře-řeky bylo hezky. Hodnocení: +1 Počasí: Ve Skandinávii bylo ještě krásně, jen co jsme se vrátili do Evropy, začalo být hnusně, už nás to ale neptrápí. Hodnocení: +2 DEN ČTRNÁCTÝ Cesta: Návrat do ČR, ráno se ocitáme na hranici země plné trpaslíků, lije jak z konve, všude bordel a kopřivy, za smradlavý záchody chtěl platit. Chci zpátky do Norska. Doma už mě ale čeká Lucinka. Hodnocení: -1 Hezký zážitek: Lucinka mi doma připravila jídlo, moc dobré jídlo, teplé civilizované jídlo. Na talíři. Kachna nikde. Hodnocení: +4 Ošklivý zážitek: Konfrontace Skandinávie s blbýma Čechama je depresivní - Blbý počasí, blbý příroda, blbá kultura všeho. Asi se budu stěhovat. Hodnocení: -2 Hledání noclehu: Lucka si vzala tu sexy noční košilku a řekla šmudlo hledej..... :-) Hodnocení: +4 Nocleh: Našel jsem.... :-)))) Večeře: :-)))) Nálada: :-)))) Počasí: :-)))) konec zapsal Zabi