Deník

---------------------------------------------------------------------------------------- Deník sepsal a Kachnovi laskavě zapůjčil k publikování Denny C. 2010 ---------------------------------------------------------------------------------------- Den první Odjíždíme pátek 2. července 2010 10:00 - Mám dovolenou, nebudu se stresovat, nic mě nerozhází, budu klidný a vyrovnaný. Vím, že nic nebude tak, jak jsme si to naplánovali, ale to mě nemůže rozházet. Whůůůsáááá. 10:30 - Volal jsem Kachnovi, kdy pojedeme, přeci jen už mám tu dovolenou druhý den a je mě hloupé být stále doma. Prý ve tři. To je dobrá zpráva, to ještě vydržím a potom - voda, louky, lesy, mužná přátelství a krásné děvy. Už se těším. 14:00 - Mám sbaleno, ale nějak se to komplikuje, David pojede až večer, Helču a Spurňu nemá kdo odvézt z Křimic, Bucifal dorazí až ve čtyři, nevejdou se nám na auta lodě. Ha, nevadí, jsem připravený na všechno - mám svoje auto, mám svoji nafukovací loď a mám svoje pádlo. A ještě jedno rezervní. 15:00 - Bucifal se zastavil, aby mě sdělil, že odjede až tak v pět, že se ještě musí najíst, svařit něco na autě a další běžné věci, které člověk obvykle dělá těsně před odjezdem na plánovanou dovolenou. 16:00 - Už nemůžu dál čekat, jak se těším a tak jedu do Křimic, naložím ty dva a hurá do Slavkovských lesů a údolí. 16:13 - Možná, že ty dva nenaložím hned, musí se ještě sbalit, naobědvat a udělat spoustu další běžných věcí, které lidé dělají ve chvíli, kdy je někdo vyzvedne před plánovanou dovolenou. 17:00 - Kachnova garáž. Už máme jen několik málo posledních problémů: David nikde, holky nikde, nemáme zahrádku na Kachnovo Sierru, která má propadlou technickou... 17:30 - Velkej Kachna, tedy Kachna otec si dělá z malýho Kachny, tedy Kachny syna nezřízenou prdel, což nám všem silně vylepšuje náladu. 18:00 - Už skoro pojedeme, ještě naložit u Davida jeho loď a vyprostit z dodávky Kachnův batoh. Kachna se bude teprve balit. U Davida jsme museli vystěhovat celou garáž, loď byla samozřejmě až úplně dole. 19:20 - Neuvěřitelné se stalo skutkem, je pátek pozdě večer a my vyjíždíme na vodu! Potřeboval jsem na to jen dva dny dovolené, to je super! 21:40 - Kynšperk nad Ohří. Celou cestu jsem se bavil tím, že jsme předjel Kachnu, který se se dvěma loďmi na střeše pohyboval konstantní rychlostí 57 km/h, počkal na něj někde za zatáčkou a dělali jsme na něj se Spurňou ksichty. Tábořiště v Kynšperku je docela plné, ale to mě nevadí, čekají na mě kamarádi z mládí, už jsem je neviděl mnoho let. Nechávám tlupu svému osudu a jdu pátrat, kde má Dáda zahradu, Jardův popis po Facebooku nebyl zcela dostatečný, ale já si poradím. První domorodec, kterého jsem potkal mě varuje, ať k nádraží nechodím, že tam straší cikáni. Ha ha ham toho se tak leknu. 21:42 - K smrti mě vyděsili cikáni, dívali se nehnutě z okna v přízemí, všimnul jsem si jich, až když jsme procházel těsně kolem nich. 22:00 - Po ulici mě v ústrety běží Jarda, mám radost ze setkání po letech. Objímáme se a odcházíme spolu na zahradu k Dádě, kde je velká grilovačka. Obdržel jsem pivo a několik steaků, Pepíno mě pochválil deníky ze Zealandu, kluci Ivanovští zase Mořičvíl. Letošní voda začala opravdu dobře. 23:40 - V lehce podroušeném stavu a naplněn láskou k veškerenstvu se vracím do kempu. Cestou jsme vystrašil cikány, připlížil jsem se k jejich oknu tiše a lstivě jako indián a pak se před nimi znenadání vztyčil a zíral jim do obýváku. 00:10 - Jsem v kempu a hraju optimistické písně s poselstvím, ale mám obavy, že kdybych hrál Vzpomínku na Zbiroh, vyšlo by to nastejno. 01:07 - Jdu spát do svého plechového stanu, je mě krásně, život je krásný, lidé jsou hodní, jsme na světě rád. Den druhý Čekání na Gordona sobota 3. července 2010 06:30 - Nějakej čurák nastartoval vedle mýho plechovýho stanu auto, všechny nenávidím, nic nemá smysl, lidi jsou krysy!