Krkonoše
Kdy: 12. - 19.7.2011
Kde: Jablonec nad Jizerou
Kdo: Kachna, Ivča, Janička, Jířa, Monýs, Zabi, Lucinka, Eliška, Hrneček, Klárka, Matouš, Helča, Spurňa, Denny, Zuzka, David
Komentář k 38. snímku:
Prohlížíte si 38. snímek z 44. snímků
Deník
1. den Příjezd 12. února 2011 Krátce k dnešnímu dni: - Je to neuvěřitelné, ale SKORO VŠICHNI jsme se sešli na určeném místě v určený čas!!! To se ještě nikdy před tím nestalo a signalizuje to jediné - brzy přijde nějaká katastrofa, nebo budou padat hydrometeority. - Zakřikl jsem to. Nejprve se ukázalo, že Zabíci ještě nevyjeli. V Praze jsme přišli o Hrnečky, stavěli se u nějakých známých. U Mladé Boleslavi nás Kachna seřval, že stojíme PŘED Boleslaví a ne ZA Boleslaví, jak jsme se domluvili. První pumpa za Boleslaví přitom byla až v Železném Brodě. Pak nás strašně seřval, že chceme dojet až k penzionu, protože majitel trval na tom, že je tam vražedný sráz a několikrát mu volal, ať to neděláme. Pak nám odmítl říct adresu, abychom tam opravdu nevyjížděli. - Sráz jsme vyjeli tak, že jsme si ho ani nevšimli. majitel byl překvapený, že se nám to povedlo. Asi je to blázen. Vzadu za chalupou chová kozy. - Pokoje jsou pěkné, každý má internetové připojení. Založili jsme skupinu Jizerky na Skype, ležíme a píšeme si z postele do postele, ntb tu má každý kromě Kachny. 2. den Mamutí můstek 13. února 2011 Stručně k dnešnímu dni: - jistil jsem, že mě opravdu ani tak nevadí výšky, jako mě vadí hloubky. Při pohledu z mamutího můstku v Harrachově jsem marně přemýšlel, jakou má motivaci někdo, kdo si na něj stoupne s lyžema a rozjede se dolů. Kromě hypermaniakálních sebevrahů, samozřejmě. - Chodit po zledovatělém sněhu je velmi obtížné, zvlášt do kopce a speciálně zvlášť z Rokytnice. Na jednom z kopců mají postavenou trafostanici, jenom autoři ví, proč právě tam. - Chtěl bych mít skútr a patřit k horské službě. Mohl bych se beztrestně prohánět lesem v KRNAPu, dělat kravál a ještě za úplatu vozit nahoru do kopců movitější lyžaře. - Harrachov je jedno z nejhnusnějších míst u nás, těsně za Železnou rudou. Netuším, proč se ti kreténi stahujou právě k hranicím a staví tam příšerné domy a jiní zrůdnosti, když to za stejné peníze jde postavit dobře a hezky. - Když chce někdo být řidič autobusu, musí pravděpodobně splňovat několik podmínek, mezi nimi i permanentní nasranost, neurvalost, držkování na cestující atp. - Opět jsem večer nebyl na chatě, takže k pitce nemohu nic bližšího říct. Pravdou je, že dost často volal pan Vermut. 3. den Zabiho fantastická trasa, celou dobu z kopce 14. února 2011 Několik postřehů k dnešnímu dni: - Jediná ozubnicová železniční trať u nás, z Tanvaldu do Harrachova sice má ozubené koleje, ale od 90. let už nemá ozubené lokomotivy. Jezdí na ní starý, omlácený motoráček typu šuplík, který je v dezolátním stavu, okna jsou zamlžená, takže není vidět ven, drncá to, skřípe to a do toho chodí nasraná tlustá průvodčí a na otázky místních lidí, jka to jde, odpovídá stroze "na hovno". - Polská část trati, z Harrachova do Jelení gory, disponuje moderním, krásným, voňavým, proskleným a vyhřátým, pohodlným vlakem. Jede hladce, tiše a je z něj nádherný výhled. Problémem je fakt, že v něm chodí český průvodčí a ten prodává lístky jen do Jelení Gory a dál už ne. Za lyže chce 10,- Kč a je ochotný se hádat, že je to zavazadlo a ne boty, jak mu tvrdí Zabi. V Jelení goře si český průvodčí jde sednou a místo něj vstává polská průvodčí, která bere jen zloté a prodává lístek do Sklářské poruby. Polka neumí ani slovo česky. Čech neumí ani slovo polsky. - Sklářská poruba je něco jako náš Harrachov, ale mnohem větší. Je to tam ale jinak stejně hnusné a místní mají takový nepěkný zvyk parkovat na chodníku, takže chodci jsou nuceni kličkovat mezi kamiony, které projíždějí centrem města. Na lanovku je to přes celé město. - Něco málo ke Kachnovi a jeho proslulé logistice. Pokud se Kachna nějakou náhodou dostane ke směnárně, která má otevřeno a současně ví, že za 20 minut bude potřebovat zloté a dokonce i přibližně ví, kolik zlotých to bude, v žádném případě si je nevymění a prohlásí: Půjdeme se k té lanovce podívat a když tak se sem někdo pak vrátí. Jiná situace - pokud se Kachna dostane pod lanovku, rozhodně s ní nepojede, ale půjde pod ní pěšky. - Polský systém lanovek je asi takový, že v pokladně neberou nic jiného, než zloté, zcela imunní k faktu, že polovinu turistů tvoří Češi a jiné národnosti. Neberou ani platební karty, jak by se dalo předpokládat. Vdle pokladen stojí bankomat. Nefunkční. - Lanovka nahoru na Strmnicu je strmá a fouká na ní, Provozovatel ji co minutu zastavuje, asi aby prodloužil dobu, kterou na ní zákazník stráví. - David byl nahoře pěšky asi o 10 sekund dřív, než my rozumní lanovkou. Gratulujeme. - Chata má dobře maskovaný vchod, venku okolo chaty je zima, fouká ledový vítr a je tu hromada stop, jak i jiní lidé celou chatu obešli, když ten vchod hledali. - Po nasazení běžek následuje prudký, asi půlkilometrový sjezd, na který navazuje asi dvoukilometrový stoupák po česko-polské hranici. Mlha, vítr, zima. - U České budky je na malý okamžik závětří, čekáme na pomalejší členy expedice. Zabi má čokoládu. - Sjezd k Růženčině zahrádce je plynulý, dlouhý, příjemný. Kachna se ztratil. Prý se chtěl podívat k Labské boudě. Zvláštní, že právě Kachna dostává hysterické záchvaty a posílá domů lidi, kteří se rozhodnou zvolit jiné tempo, nebo směr, než on. Ano, pořád ještě si to pamatuju. - Od Růženčiny zahrádky je tak prudký sjezd, že je prakticky nemožné si nerozbít držku.Sníh je zledovatělý, běžky se nedají skoro vůbec řídit. - Dále jen výčtem: ledovka, držkopád, držkopád, držopád, držkopád, sjezdovka, 7x držkopád, lesní úzká zledovatělá cestička, extravelkej držkopád, potok, držkopád, stoupání, štěrk, zničená skluznice, atd... - Zvláštní bod si zaslouží Zabiho zkratka. Zabi, známý svojí schopností se dobře orientovat, vymyslel, že strefíme údolí, kde máme chalupu, abychom nemuseli dol do Jablonce a pak zas nahoru k chatě. Avizovaná zkratka sestávala z totálně zledovatělé cesty lesem, na které nešlo ani stát. Zabi sundal běžky, posadil se na ně a vyrazil s mocným HUR HUR HUR dolů. Následovali jsme ho, protože nic jiného ani nešlo dělat. Při vší úctě ke kráse našeho mateřského jazyka a dokonce i spřihlédnutím k jeho výrazové rozmanitosti, nemůžu použít jiný obrat, než že to byla totální masáž prdele. - Uprostřed hlubokého lesa, právě, když jsme vymýšleli, jak Zabimu co nejvíc ublížit, zahnul Zabi prudce doleva a na deset metrů přesně strefil chalupu. Zabi je neuvěřitelný nukleární hovado. - Večer jsem na chatě nebyl, takže jsem se rozhodně neúčastnil pitky, která se tam strhla. Můlže mě to dosvědčit David, protože tam nebyl taky. 4. den Rekonvalescence 15. února 2011 Krátce k dnešnímu dni: - Když se vydáte na přechod Krkonoš na běžkách, ujistěte se dopředu, že nejste tlustí, staří a nemohoucí, jinak vás to zcela zničí a druhý den budete jen úpět a kulhat. - Když úpíte a jste nuceni zůstat celý den na chatě abyste se dali alespoň trochu dohromady, ujistěte se,ž e v okolí nejsou malé děti. - Když už v okolí jsou malé děti, ujistěte se, že ani jedno z nich se nejmenuje Monýs. Monýs totiž postrádá jakoukoliv výchovu a projevuje se výhradně jako rozmazlenej paňár, co bud dokola opakuje protivným hlasem "mami", nebo příšerně ječí. Při vší úctě k jeho rodičům si myslím, že by jim mělou malou odebrat, je zavřít do školy pro rodiče a tam je tlouct do hlavy tak dlouho, až se Monýsovi začnou alespoň trochu věnovat a naučí ho: a) že nemůže mít všechno, co chce b) že když neposlechne, přijde trest. Jinak jsou do docela fajn lidi. - Sauna je výborná věc, už z toho důvodu, že je zvukotěsná a Monýsodolná. Taky je v ní samozřejmě teplo a to pomáhá na bolavá záda. 5. den Držkopády z Harrachova do Rokytnice 16. února 2011 Stručně k dnešnímu dni: - Mužná přátelství jsou tu od toho, aby pozvedla skomírající sebevědomí ve chvílích deprese a naplnila vás nadějí a entuziasmem. V našem tak rozmanitém kolektivu naštěstí není o přátelé nouze. - Bobování na dráze v Harrachově je překvapivě zábavné, nejsou tam fronty a mají volné parkoviště. Jednu jízdu jela se Zabim i Eliška, která pak docela dlouho nemluvila a jen nepřítomně zírala před sebe. - Lanovkovým syndromem trpí překvapivě i David. Jak má možnost se na nějaký kopec vyvézt lanovkou, nemůže odolat a vyjde to pod ní pěšky. O to víc mě potěšilo, že mě správce sedačkové lanovky na Čertovu horu nechal svézt zadarmo. Asi díky tomu, že jsem v té carrvingové záplavě byl jediný na běžkách. - Když jsme si dali sraz nahoře u lanovky, ani jeden z nás netušil, že tam vedou dvě identické lanovky. si dvacet minut jsme tak oba čekali každý u té svojí konečné a přemýšleli, co je s tím druhým. Já jsem nezaváhal a za 45,- Kč si koupil ve stánku u MILÉHO prodavače maxigigantickou výbornou klobásu, ke které byl půl litr kečupu, půl litru hořčice a dva bochníky chleba, laté za 30,- Kč a dvě tatranky po 10,- Kč. Bylo to příjemné obědové osvěžení v ceně jízdenky na tu lanovku. Hur Hur Hur. - Běžecká stopa vedla zprvu příjemně lehce po vrstevnici, pak se ale zvrhla, doslova, v ostrém úhlu dolů, takže jsem ječel na lidi, co šli po cestě a řítil se nekontrolovatelně dolů. Přežil jsem to, ale jenom náhodou. Budu si muset na běžky přidělat na hrany nějaké břity. - Sjezd do Rokytnice bych uvedl testovací otázkou: Když se ocitnete na zledovatělém kopci, ze kterého vedou všechny cesty jen dolů po neméně zledovatělé, úzké a prudké cestě bez množnosti zastavit jinak, než nárazem do stromu či chalupy, co uděláte? A) Použiju teleportaci a zmizím, než mě to podjede B) Na takovém místě se nemůžu ocitnout, nejsem blázen C) Nasadím si běžky a pustím se přímo dolů. Chápete? Nikdy se nepoučím... - Když se domluvíte se Zabim, že vás vaším autem vyzvedne za cca. 2 hodiny, můžete se vsadit, že si vypne mobil, aby se mu nedalo dovolat. - Večer jsem opět nebyl na opíjení, slyšel jsem o něm jen z vyprávění. A není pravda, že jsem hrál na Zuzky kytaru reprobedýnkou, sušenkou BeBe a nohama. 6. den Jizerské hory 17. února 2011 Krátce k dnešnímu dni: - Když je někde objížďka, neznamená to, že jste v prdeli. Některé objížďky vedou na ještě hezčí místa, například na Jizerku - Když si má Zabi vybrat, jestli pojede na Labskou boudu do mlhy, zimy a na zledovatělý sníh, nebo na upravené běžecké stopy do Jizerek, hádejte, co si vybere. - Trasa jménem Promenáda se skutečně táhne rovně asi 7 kilometrů. Boží. - Červená značka na Pytlácké kameny upravená není, jede se po ní trochu blbě a je to furt do kopce, to bude sjezd, panečku. Myslíme na Zabiho, jak je mu asi nahoře na Labské boudě ouvej. - Kuba zcela zaskočil dva německé turisty, když se jich nejprve zeptal, jestli umí anglicky a pak na ně vybafnul, kde je džizerka. - Pytlácké kameny jsou super, jenom se nám nechde věřit, že se dají projet na běžkách. Dají, kupodivu! - Několikrát jsme předjeli staršího poláka, nesl do kopce běžky, srab. Zkusili jsme ho třikrát poslat na opačnou stranu, ale vždycky se nějak zorientoval. - Sjíždět na běžkách Jelení stráň je skoro stejná pitomost, jako sjíždět na nich z Labské boudy. - Sjíždět dolů do džizerky je moc fajn, pěkně to sviští. - Přes Jizerku je to fakt doclea kus k autu. 7. den Rekonvalescence 18. února 2011 8. den Domů 19. února 2011 zapsal Denny
Vyhledávám...