Deník

Přišel za mnou jednou přítel Denny a říká: „Cítím v kostech, že je třeba táhnout prérií na sever, starý brachu, komančové už zase mastí tyče.“ Tak si říkám, že jo. Že je na čase schovat se zas na pár dní v hlubokých lesích Hot´s Highlands. Vytáhli jsme ještě starýho Ducka a vyjeli vlakem směrem na Silver city. Abychom se co nejvíc vyhnuli civilizaci, přestoupili jsme na starou dráhu do Withoutsatelites. Bohužel vlak byl nedávno napaden kmenem Oranžových Komančů a bylo to na jeho vzhledu ještě znát. Ohnivé vody ale bylo dost, tak nám cesta hezky utekla. Pohoda skončila na zapadlém nádraží Witoutsatelites, odkud už koleje dál nevedly a bylo potřeba pokračovat na vlastní pěst divočinou do hor až na úpatí Defendyeard´s Peak, kde se nalézala kóta 13-50 – cíl naší cesty. Abychom se vyhnuli jízdní policii, stříhli jsme to přes místní pastviny rovnou do údolí Tuesday Creek, kterým jsme si postupně probíjeli cestu na sever. Měli jsme v plánu doplnit si zásoby levnýho chlastu přímo v Tuesday Town – poslední výspě civilizace, kde mají slušnej saloon. Bohužel domorodci tu nebyli zrovna přátelský. Vyhodili chudáka starýho Dennyho z koloniálu obsazenýho místními Gringos a mě zas ze Saloonu, že prej v tuhle denní domu barman spí a nemá na nás náladu. Vydali jsme se dál proti proudu na sever. Urazili jsme hodně mil a našli bohužel pouze jeden cache, kterej by stál za vyrabování. Nakonec jsme došli až k ruinám starého Sugar´s mill. Lačný po kořisti jsem navrhl nechat si tu bagáž a skočit se podívat za les, kde se nachází zbrusu novej klášter Newcourt Monastery. Když jsme vyšli z lesa a měli klášter na dohled, začali jsme se nenápadně plížit prérií. Bohužel jsme narazili na elektrický ohradník, přes kterej zbabělej Duck a Dennym odmítli přejít. Nechal jsem je tedy, aby mi kryli záda a vyrazil sám. Těsně u hradeb mě zmerčili takto divně zakuklení týpkové v hábitech a dlouhýma hráběma. Právě se chystali po mě vystartovat, když v tom začal zvonit zvon a oni rychle běželi do kostela se modlit. Musej to bejt fakt děsný nýmandi, protože já tak měl krásných dvacet minut, abych jim to tam prošmejdil. Když jsem byl v nejlepším, tak jim to modlení asi skončilo, protože jeden rychle vyběhl ven, skočil do traktoru a hnal se s ním za mnou. Čekal jsem, že proti mně použije nějaký zaklínadlo, místo toho se mě zeptal, jestli nemám morální problém z toho, že se nacházím na soukromém pozemku. Řekl jsem mu, že je mi to úplně u prdele a tím jsem ho naprosto odzbrojil, asi to byl mág nějaké nízké kategorie. Vrátil jsem se ke kumpánům (Zabiho deníček) 12. září 2009 Na sever Hledali jsme cache u Bezdružic, nenašli jsme nic, obloha byla bez družic. 8:30 - Zabi a Denny se scházejí na Hlavním nádraží v Plzni a vítají se vřelým objetím a chlapským poplácáním po zádech. Bezdomovec, který celou scénu sleduje z povzdálí, je dojatý až k slzám a zpytuje svůj předešlý život. Oba pantátové se zásobí v prodejně Malinová pečivem a obloženými bagetami. Pantáta Zabi se svěřuje, že hrozí pivní krize, protože má s sebou jen 6 piv. Pantáta Denny ho uklidňuje sdělením, že s sebou má celou jednu domácí slivovici od strýčka z Moravy. 8:40 - Křimice, kontrola jízdenek. Paní průvodčí se podezřívavě ptá Zabiho, kde máme třetího, koupili jsme totiž lístek i pro Kachnu. České dráhy mají vrcholně rafinovaný systém slev na jízdné, který dovoluje pořídit jízdenku pro tři osoby levněji, než pro dvě osoby. Když ale nemáte fyzicky třetího, dostanete pokutu. Zabi drsně odvětil, že třetí pobíhá někde po vlaku. Kachna ve skutečnosti čeká lstivě až v Kozolupech. 8:46 - Kozolupy, přistupuje Kachna. Nálada v našem chlapském kolektivu je stále dobrá, Kachna výjimečně netrpí depresí ani bolestí hlavy, ve vagónu s námi sedí několik nadšenců převlečených za vojáky z první světové války. Rozvíjíme diskuzi o tom, proč koleje překvapivě nedrncají. Oba stavební inženýři si navzájem vysvětlují princip svařování kolejnic. Zabi uzavírá krásnou větou: "Tak dlouho jim to nevycházelo, až začali výsledek ignorovat". 8:58 - Pňovany. Romantické kouzlo starého nádraží, zaplevelených kolejí a rezavějících odstavených vagónů je nenávratně pryč. Celý areál je zmodernizovaný, obetonovaný, s bezbariérovými přístupy a řádnými tabulemi. V nádražním rozhlase se ozývá: "Žádáme cestující, aby k ODCHODU a PŘÍCHODU používali PODCHOD". Negativní věcí se jeví oranžový vůz lokálky s volebními sliby ČSSD. Pantátové a Kachna nahlas vyslovují názor, že v takovém vagónu tedy určitě nepojedou a nastupují do toho druhého, červeného. 9:55 - Bezdružice. Všichni tři účastníci se fotí na opuštěném vagónu a přemítají, proč trať končí v Bezdružicích, když by vybudováním pouhých cca. 7 kilometrů do Teplé došlo k vlakovému propojení mezi Plzní a Karlovými Vary. 10:15 - První hádka o to, kudy dál. Na Bezdružickém náměstí je pusto až prázdno, domy jsou stále neopravené a depresivní. Počasí naštěstí přeje a sluníčko se snaží svítit. Pantáta Zabi se nám svěřuje, že se mu stýská po Lucince a po Elišce. Ubezpečujeme ho, že i nám se stýská po Lucince. Pantáta zabi nás označuje tradičně za kretény a volí cestu mezi vraky zemědělských strojů. 10:20 - Pomalu scházíme k Dolskému potoku. Náš hlavní encyklopedista Zabi nám vysvětluje princip zařazení vodního toku do některého z řádů. Vodní tok, který se vlévá do moře je v prvním řádu, ten co se vlévá do toku prvního řádu je druhého řádu, atd. Když jsme sjížděli Hadovku za povodní v roce 2002, vytvořili jsme prý se Zabim nevědomky rekord tím, že Hadovka je vodní tok šestého řádu a ty nejezdí skoro nikdo, protože jsou vzácné a nesjízdné. (6. Hadovka - 5. Úterský potok - 4. Mže - 3. Berounka - 2. Vltava - 1. Labe - U přístavu Cuxhaven ústí Labe do Severního moře.). Okamžitě s Kachnou vymýšlíme potok sedmého řádu, který by se dal sjet, vypadá to na Břetislavský potok, který se vlévá do Hadovky, stačí počkat zase na nějaké povodně. 11:00 - Soutok Dolského potoka a Úterského potoka. Kachna se svěřuje, že ze šesti spolužáků, kteří s ním dokončili ČVUT je jediný, kdo nemá doktorát. Zabi ho uklidňuje, že doktorát nic neznamená a je to titul výhradně pro pitomce, kteří nejsou schopni se prakticky v oboru uplatnit. To samé si já myslím o titulu Ing., ale nechci je provokovat. 11:32 - Brodíme Úterský potok a Zabi nám vysvětluje, co přesně znamená výraz onanie. Prý to našel pomocí Bible a Wikipedie. Onanie je prý činnost, která nevede ke kýženému výsledku. Uvědomujeme si, že většinu našich životů jsme proonanovali. Kachna přemýšlí, jak tento nově nabytý poznatek v pondělí sdělí studentům tak, aby nemusel čelit žalobám jejich rodičů. 12:00 - Dosaženo městečko Úterý. Na náměstí je otevřená jediná prodejna potravin, na jejímž zápraží sedí asi šest místních notoriků, pije pivo a pojídá utopence. Když jsme vešel dovnitř, oznámil mi romský majitel, že je zavřeno. Připadám si diskriminovaný. Kouzlo doby, ve které se odehrává seriál Zdivočelá země, a který se tady v Úterý natáčel, je zpátky. Na náměstí je také kontrolní stanoviště nějakého závodu v Eko Rally, jinak nic. Odpočíváme, Zabi jde najít jinou hospodu. 12:20 - Zabi se rozčíleně vrací a oznamuje nám, že odcházíme. Jinou hospodu našel, ale dostal vynadáno, že chce pivo. 12:40 - Pokračujeme proti proudu Úterského potoka. Zabi opět načíná téma Stýská se mě po Lucince. Slibujeme mu, že dostane do držky, jestli bude provokovat. 13:10 - První cache "U zardoušeného mlynáře". Po dlouhém hledání a manipulaci s GPS Zabi nalézá černý igelitový pytel zakopaný u kořenů jednoho ze stromů. Máme radost a nadšeně se přehrabujeme drobnostmi, které plastová krabice obsahuje a zapisujeme se do logbooku. 13:56 - Druhá cache "Velký Zuckruv mlýn". Prolézáme ruiny mlýna, ale GPS stávkuje a tak nic nenacházíme. Ruiny jsou opravdu rozsáhlé, výpočet souřadnic je zpestřený zapeklitými otázkami typu "kolik má čelo ruiny otvorů pro okna" atp. Necháváme v ruině ukryté batohy a jdeme na krátkou zacházku obdivovat klášter Trapistů. 14:23 - Klášter Trapistů. Kachna a Denny respektují soukromé vlastnictví pozemků a proto zdrženlivě zůstávají na kraji lesa u elektrického ohradníku, Zabi jim nadává a s fotoaparátem vyráží do kláštera pořídit fotodokumentaci. To mu trvá asi 20 minut. Pak se řítí loukou zpátky k nám, mává rukama a něco křičí. Za chvilku chápeme, co se stalo, Zabiho pronásleduje traktor řízený rozlíceným trapistickým mnichem. Volíme strategický ústup. 15:10 - Zpátky u batohů, stoupáme zalesněnou strání a loukami k Sepusce - vrchu u obce Žernovník. Les je kýčovitě krásný a bylo by v něm i docela příjemné ticho, kdyby šílení trapisté stále nepracovali s motorovou pilou, jejíž zvuk se rozléhá celým údolím. 15:30 - Sepuska. Romantické místo s výhledem do krajiny, odpočíváme a voláme Koblihovi, abychom ho ubezpečili, že nám schází a že ho máme rádi. Taky proto, aby nám přivezl pivo a bundu pro Kachnu. 16:10 - Šlapeme do Bezvěrova na jídlo, Zabi slibuje hospodu, prý to má na mapě. Cestou těsně míjíme pramen Úterského potoka. 16:40 - Bezvěrovská hospoda je upravená hasičská zbrojnice s neuvěřitelně zasraným hajzlíkem a spoustou místních přiopilých dementů, co na sebe halekají cosi o fotbale. Pivo došlo, ale Zabi si nějak tři vynutil. K jídlu mají jen tlačenku. Zabi si googlí autobus do Toužimi, zjišťuje, že jede za chvíli a navrhuje přesun do nějaké Toužimské restaurace. Souhlasíme. 17:50 - Toužim, náměstí. Restaurací je tu hodně, nejvíc čínských. Na dotaz směrem k místním bezdomovcům, kde se dá najíst, ukazují oba bez rozmyšlení naprosto opačné směry. Nakonec ale restaurace "Pod Valečem" nalezena. Obsluha pomalá až drzá, jídlo dobré a rychlé. 19:00 - Jsme po jídle a čekáme na Kobliha, má dorazit v devět. Zabi nás nahnal na Toužimský hrad. Je tam opuštěná pouť, leháme si, už za tmy pod lípy a pouštíme si na telefonu muziku. Není nad technologie. Zabi nám dává zeměpisné testy. 21:00 - Koblih telefonuje, že je v Toužimi. Je přesný, jdeme ho hledat. Koblih nalezen na druhé straně náměstí. Tlemí se a říká, že nám jenom dá tu bundu, a jede domů. Trochu nám to hatí plány na romantický večer s Koblihem u táboráku. 22:10 - Koblih nás vysazuje pod Branišovským vrchem. Chtěli jsme původně spát u rybníka v ruinách kostela, ale byla tam technopárty. 23:00 - Zdrcující noční výstup na Branišovský vrch lesem plným ostružiní, kopřiv a nízkých větví tradiční metodou "Jdeme kurva po přímce, sme drsný". Zabi a Denny mají krátké kalhoty a trpí. Vyplašeno několik srnek a jeden německý ovčák. 23:50 - Dosažen vrcholek a nalezena plánovaná holina pro přespání. Je tam příjemné odpočívadlo se stříškou. Denny staví pro všechny případy stan a pak se ukládáme na noc pod širák. Zabi jde do lesa pro dřevo a dělá táborák. Kachna vstává a oba si pečou buřty. Denny už má vyndané čočky, tak jim do toho kibicuje ze spacáku. 01:15 - Jdeme spát, je krásná vlahá letní noc, přízemní mrazíky a vítr. 13. září 2009 Domů 8:12 - Krásné, slunečné ráno, Zabi vaří kávu, na světě je hezky. Zabi málem podpálil pařez, na kterém vařil kávu. 8:30 - Googlíme odjezd autobusu z Třebouně. Ten v 10:30 nestihneme. Kachna byl přesvědčený, že někde poblíž jsou koleje a ty vedou do Touškova. Další bus jede ve 14:10. ten stihneme. Denny navrhuje vrátit se dvacetikilometrovou procházkou do Bezdružic na vlak, cestou navštívit romantická údolí a něžné planiny. Kachna a Zabi ho posílají do prdele. 9:00 - Hledáme poslední cache a hlavně cíl naší expedice - průsečík padesáté rovnoběžky a třináctého poledníku. GPS nefunguje skoro vůbec, bloumáme lesem a kopeme do šutrů. Zabi nakonec cash nachází poblíž lebky muflona. Jásáme, objímáme se a fotíme se do kroniky (sem). 10:00 - Flákáme se u nocležiště a spřádáme plány na navštívení zbývajících devíti průsečíků na území ČR. Zabi zná všechny polohy z hlavy, je to blázen. Též plánujeme založení nové cache na Boleveckém rybníku - potopíme ji v betonové cihle na dno a hledejte si. Kachna tvrdí, že jedna cache je umístěná pod sedačkou konkrétního vozu plzeňské tramvaje. V týdnu se na ní musím podívat. 12:10 - Po hřebeni jsme došli ležérní chůzí do Třebouně na autobusovou zastávku. Hřeben byl krásný, skoro podzimní a disponoval jedním skalním masívem, kde se nechal Zabi vyfotit a jedním vrcholem Třebouň (829 m n. m) - nejvyšším místem Tepelské vrchoviny. A taky jedním vysílačem. U autobusové zastávky máme dvě hodiny času a tak se snažíme spát, ale je vítr a zima. Denny a Zabi si jdou čutat a házet míčem, který jsme nalezli poblíž. Kachna několikrát trefen do hlavy. 14:18 - Autobus skutečně přijel. Cestou zhodnocení akce, doporučení pro příště a tak podobně. Kachna vystoupil daleko od zamýšlené zastávky. Akce zhodnocena jako enormně povedená, dokonce ani nikdo nepronesl tradiční "Ste všichni kreténi a nikam s váma už v životě nepojedu."