Deník

------------------------------------------------------------------------------------------ Deník zapsal a autorská práva na něj Kachnovi snad svěřil Denny ------------------------------------------------------------------------------------------ 1. den sobota, 5. července 2008 Mostecko 9:00 - Sraz se Zabim na hlavním nádraží v Plzni, nikde nikdo, dokonce ani já. David má něco důležitého v Praze, takže pojedeme až vlakem ve dvě hodiny. Zabi mě po telefonu sděluje, že David je kretén, Kachna že je kretén a Zabi že je taky kterén, že se zase nechal ukecat, aby s náma někam jel. 11:30 - K nám domů se dostavil Náčelník. Udobřil se s Oxanou a je plný odhodlání s námi vyrazit na čundr. Neodradil ho ani fakt, že jedeme do Mostecké uhelné pánve. Dokonce se nabídl, že si ještě něco zařídí a sejdeme se na nádraží, odkud nás odveze všechny do Mostu svým služebním vozem a přespí tam s námi do zítřka. 13:30 - Sraz u Náčelníka před domem. Pětkrát jsem se ujistil, že si rozumíme, že ve 13:30 bude čekat dole v nastartovaném autě a sbalený. Nikde nikdo, jen já s batohem. Andrejka mě odvezla a jela cosi zařizovat. Myslím, že je ráda, že jsem konečně na pár dnů vypadnul z domu. 13:47 - Náčelník uřícený sbíhá po schodech dolů na chodník, startuje auto a ptá se mě, proč zdržuju. 13:59 - Jsme na Hlaváku, byla to šílená jízda. Nikde nikdo. 14:00 - Zabi spatřen, jak s plechovkou piva stoupá po schodech nahoru na nástupiště. 14:01 - Zabi zastaven hlasitými pokřiky a stržením za batoh nazad. 14:02 - Zabi nás oba označuje za kretény a odmítá nastoupit do auta. Prý se těšil, jak se projede vlakem. David a Kachna nikde. Vlak jede za 5 minut. 14:03 - David telefonuje Zabimu, že je stále ještě v Praze a že s námi nejede. Zabi neartikulovatelně nadává všem okolojdoucím cosi v tom smyslu, že nás všechny nenávidí a kdyby nebylo Davida, mohli jsme jet už ráno v devět a teď bloumat Radošovickou výsypkou poblíž dolu Československé lidové armády. 14:04 - Zabi násilím přinucen nastoupit do auta. Otevírá si na uklidněnou další pivo a dělí se s kamarády. Jdu si vybrat do bankomatu do nádražní haly peníze na cestu a potraviny. 14:05 - Spatřen kachna, jak uříceně vbíhá do nádražní haly. Po oznámení, že jedeme autem křičí na celou halu a oznamuje, že jede domů. 14:06 - Kachna přivlečen násilím k autu, kde se strhává brutální hádka všech se všemi. Stýskalo se mě právě po takových chvílích, člověk má v životě jen málo jistot. 14:07 - Kachna násilím přinucen nastoupit do auta a opíjen Zabiho pivem. Když pije, nenadává. 14:10 - Náčelník nám vysvětluje, že si pořídil dvě krásné nové trekové hole u Limana, stály jen 800,- Kč a jsou odpružené a mají několik variabilních nástavců. Zabi nám oznamuje, že i když s námi jede, ať si nemyslíme, že nejsme kreténi. Přiznává, že cestu do Mostu absolvuje každých čtrnáct dní služebním vozem a z duše jí nenávidí. 14:15 - Kachna se ptá, nemá-li někdo z majitelů mobilního telefonu k dispozici internet. Upřesňuji jeho otázku o větu: ... a platí mu ho zaměstnavatel. Náčelník mu neprozřetelně půjčuje svůj. 14:16 - Zabi otevírá další pivo. Má svůj krásný zelený batoh narvaný k prasknutí, určitě pivem. 14:30 - Naše první zastávka na našem čundru, supermarket PLUS v Třemošné. Náčelník a Zabi se po vystoupení z auta obezřetně rozhlížejí a když jsou si jisti, že je jsou jejich manželky mimo dohled, stávají se z nich jiní lidé. Šťastně pobíhají mezi regály a házejí do košíku pivo a čokoládu. 14:58 - Kachna začal pařit Travian, protože jeho sestra je na svatbě. Zní to na první poslech nelogicky, ale je to tak. Vášeň jménem Travian zachvátila rod Karlíků, určitě paří i babička. 15:00 - Ptáme se Kachny, jestli se jeho sestra vdává. Prý ne, prý je na jiné svatbě. 15:01 - Ptáme se Kachny, kdy se bude jeho sestra vdávat. Prý už brzo. Požádála Říhouše o ruku a včera si prý koupila i prstýnek. Jsou vyřčeny teorie, podle kterých se svatba bude konat někde blízko pole, aby projíždějící Říhouš mohl z traktoru zavolat: Ale to víš že jo! Kachna nás označuje za kretény. Kretén je v našem dynamickém kolektivu oblíbené slovo. 15:10 - Náčelník spatřil u silnice několik koní a navrhuje odstavit automobil a dál pokračovat na těchto ušlechtilých stvořeních. 15:11 - Náčelník je upozorněn, že se jedná o kolotoč a koně jsou dřevění. 16:10 - Most. Zabi nadšeně hýká a vykřikuje, že takhle krásně urbanistickou zástavbu už dlouho neviděl. Kachna paří Travian a nekomunikuje. Příjezd do Mostu 16:11 - Kachnovi zabaven násilím mobil a vypracován seznam zakázaných témat: Počítač, Travian, Synchronizace datovéhu serveru a podobně. Povolená témata: Kozy, Sex, Alkohol. 16:20 - Na nádraží v Mostě první operativní porada, co dál. Kachna simuluje bolesti hlavy a chce domů. 16:22 - Jedeme směrem na Bílinu, odhodláni vykoupat se v místním zatopeném lomu. Odbočka nalezena správně, cesta je bahnitá. Zabi za jízdy otevírá dveře a vystrkuje obě nohy těsně nad blátivou cestu, aby je vyvětral. 16:23 - Ozvala se strašlivá rána, pak Zabiho výkřik a následně je celá Zabiho sedačka od bláta. Dokázal to, ohodil Náčelníkovi auto zevnitř. 16:24 - Náčelník honí Zabiho po přilehlém prostoru. Jezero objeveno, jsme na špatné straně, nutný návrat na silnici. 17:00 - Koupačka v jezeře, voda je čistá, teplá, příjemná, pod námi nedozírná hloubka. Fotím chlapce, kterak lezou nahatí z vody, ale musím slíbit, že fotky nezveřejním. 17:10 - Kachna simuluje ztrátu peněženky 17:15 - Peněženka nalezena v autě na sedačce 17.16 - Kachna opět pohroužený do Travianu, odmítá komunikovat 17:30 - Zastávka způsobená Zabiho hlasitým křikem "Zastavte volové". Dožaduje se návštěvy povrchového lomu Československé lidové armády. Lom nenalezen, všude jsou osazené stromy a keře. Zabi prohlašuje, cituji: "Zkurvená rekultivace" 17:45 - Bílina, parkujeme co nejblíže zelené turistické značce. Nad městečkem se tyčí ohromná skála. Zabi tvrdí, že je to Bořeň a že nahoře budeme spát. Blázen. 17:50 - Myslel to vážně, lezeme na Bořeň. Náčelník používá své trekové hole za 800,- Kč. 17:55 - Zabloudili jsme. 18:00 - Zpátky na zelené. Zahrádkáři z blízké chatové oblasti si ťukají na čelo. 18:30 - Jsme v sedle pod Boření, Náčelník se ptá, jestli jsme to nepřešli. 18:40 - Rozcestí. Cesta dolů se vrací do Bíliny, cesta nahoru stoupá po skalách. Nepřešli. 18:44 - Skály. Náčelník hojně využívá své trekové hole za 800,- Kč. 18:45 - Kachna si rozbil tlamu a odřel levou nohu pod holení. Už tam má pěknou zbírku krvavých šrámů, viz. Ohře 19:00 - Těsně pod vrcholem. Kachna si lehá a simuluje vyčerpání. Chce spát tady, v křoví bez výhledu. My ostatní stoupáme až na vrchol. 19:10 - Vrchol. Je tu krásně. Kruhový výhled do širokého dalekého okolí, na pět tepelných elektráren a Chemopetrol, Krušné hory, Bílinu, dálnici a železniční trať. Povrch je skalnatý, na nejvyšším bodě je zaražená tyč a na ní vlaječky, viz, Tibet. Je tu nějaká mladá paní, která leží na zemi z roztaženýma rukama a její dvě děti, které pobíhají po okrajích skal a mamince se smějí, že je strašpytel. Tvrdí, ta paní, že má závratě a strašně se bojí jít dolů. Na otázku proč lezla nahoru, neumí smysluplně odpovědět. Náčelník si stoupá na kraj největší skály, sliní prst a pak prohlašuje, že si skočí až zítra, až bude lepší vítr. Paní se pokouší zvracet. 19:15 - Paní se odkolíbala po čtyřech dolů, jsme tu sami. Vytahujujeme alkohol, sladkosti, lehké drogy a časopis Reflex a rozkládáme spacáky. Bude to krásný čas, než se setmí, je teplo a Zabi se těší, jak si vyfotí Chemopetrol ve večerním oparu a v zapadajícím slunci. 19:30 - Na vrchol přichází mladá slečna v lezeckém vybavení. Přátelíme se. Jana je z Moravcy, pracuje v Kadani a dnes lezla na skálu úplně poprvé. Půjčujeme si od ní vybavení a fotíme se coby zdatní lezci. Zabi při tom vypadá, že se mu zasek ve skále. 19:50 - Jana už musí domů. Škoda. Kachna stále nikde, ale podle Jany prý dole simuluje infarkt. Nakonec ho voláme a on znechuceně přichází a označuje nás za kretény, jestli tady opravdu chceme spát. 20:30 - Slunce pomalu zapadá, fotíme sebe a okolí a je nám dobře. 21:10 - Slunce zapadlé, obzor rudý. Náčelník vyběhl na skálu oproti světlému, krvavému nebi a zařval: Hele vole, poslední mohykán a nasimuloval úžasnou fotografii. 2. den neděle, 6. července 2008 Milešovka 4:00 - Budím se, lehce svítá. Na fotografii to ještě není. Jdu spát. 4:30 - Budím se, svítá intenzivněji, na fotografii to ještě není. Jdu spát. 5:00 - Budím se. Svítá intenzivně, je to přesvícené, jdu spát. 5:30 - Budím se. Prošvihnul jsem svítání. Jdu spát. 6:00 - Budím se. Jdu spát. 8:00 - Budíme se všichni, Náčelník musí domů, takže snídáme, pijeme kafe a pronášíme filozoficky laděné poznámky o životě. Opatrně zjišťujeme, každý jednotlivě, jestli si někdo pamatuje ty opilecké kec ze včerejška. Naštěstí si nikdo nepamatuje nic. 8:55 - Je sbaleno, uklizeno, máme všichni, až na Kachnu, těžkou kocovinu z alkoholu, cigaret a vytahování. Kachnovi je jen obyčeně blbě a bolí ho hlava, to ale není nic neobvyklého. Už jsme si zažili termín Kachní ráno. Šátek si kolem hlavy samozřejmně uvázal. 9:10 - Sestup z Bořeně. Náčelník si po 150 metrech strašlivě rozbil hubu, když mu v jeden okamžik praskla levá treková hůl za 800,- Kč a současně se zlomila levá treková hůl za 800,- Kč. Byl to takový úraz za 1600,- Kč. Až do této chvíle jsem byl přesvědčený, že si trekové hole taky pořídím. 9:20 - Mocně plánujeme, kam všudese půjdeme podívat a přemlouváme Náčelníka, ať se rozvede a jde s námi, že si zase založíéme nějaký kmen. Je krásně a my jsme plni euforie. Náčelník je plný odřenin a šrámů. Zbytky holí si zastrčil do batohu a tváří se bojovně. Myslím, že Liman dostane těmi zbytky přes držku. 10:11 - Sedíme v autě a jedeme kamsi k Milešovce, usnesli jsme se, že ve stavu, v jakém jsme, je každý motorizovaný kilometr dobrý. Náčelník zvažuje rozvod a setrvání s kamarády, ale nakonec váítězí jeho lepší já, vyhazuje nás z auta a odjíždí zpět do manželského jha. Chudák. 10:12 - Osaměli jsme. Zabi se ptá, jestli už tam budeme. Kachna nám říká že jsme kreténi. Jsem opět mezti svými, poslední lehce příčetný člověk právě odjel, zlstal jsem mezi kretény. 11:30 - Už přes hodinu stoupáme po betové lesní cestě. Autor značek už se ani nesnažil budit dojem, že trasu vede přírodou a značky namaloval přímo na zem, na betonové panely, konkrétně na každý třicátý šestý. Minuli jsme už mnoho značek a šestatřicetkrát víc betonových panelů. Navrhnul jsem zahrát si hru, kdy vždy dva budou hádat film, z něhož ten třetí řekne nějakou známou větu. Začal Zabi. Hodinu bylo ticho. Myslel nějaký japonský film nové vlny z roku 1936, který se asi týden promítal na ostrově Kjůšu pro omezený počet diváků z řad císařské rodiny. U Zábranů na záchodě je tak málo místa proto, že je narvanej encyklopediema. 11:40 - Rozcestí, které není na mapě. Na mapě kupodivu není ani les, ani nic jiného. Podle mapy jsme teď uprostřed dolu Československé lidové armády. 11:42 - Porada nad mapou skončena, jdeme na jih, protože tam tušíme rybník. Chtěl tam jít hlavně Kachna, aby se meohl vykoupat, my se Zabim jsme chtěli jít dál po hřebeni. 12:20 - Rybník nalezen, na pomezí lesa a louky a nikdo u něj na nění. Tedy až na pána, co k nám jde po hrázi, mává rukama a křičí, že tady to nikam nevede. Když jdeme dál, máume dojem, že nás fyzicky napadne. Asi nějaký místní blázen. 12:25 - Krize ve výpravě. Kachna si lehnul na hráz a odmítá vlézt do vody. Tvrdí, že umírá. Ale to říká jen proto, aby nám udělal radost. Jsme se Zabim nasraní, mohli jsme být nahoře na hřebenu. Jdeme se koupat sami, voda je ledová. Zabi říká, že je to ideální prostředí pro pijavice. Zabi se koupe sám. Kretén. Přísáhám, že s takovejma debilama už nikdy nikam nepojedu. 12:40 - Odchod od rybníka. Kachna chvíli leží nehnutě, ale pak se zvedá a uraženě jde za námi. Není tu Máša, aby ho litovala a říkala mu Tomášku, my dva mu říkáme Chabruz na plíce, Ulejvák a němkolika dalšími vřelými výrazy a vzájemně se ujišťujeme, že jenom spolu je nám stejně nejlíp. 12: 42 - Na kole kolem nás prosvištěl nějaký mladý člověk s cedulí pod paží. Smál se. 13:10 - Jsme dole u silnice, proti nám se plouží s kolem nějaký mladý člověk bez cedule. Smějeme se. 13:20 - Původní myšlenka, že když vidíme od rybníka vrchol Milešovky téměř ve výšce očí a nebudeme tedy muset muc stoupat, se ukázala jako pěkná pitomost. Klesáme už strašně dlouho a strašně hluboko. Taky to co je před námi vede stále z kopce. 13:35 - Jsme na nejnižším bodě, Milešovka se tyčí vysoko nad námi. Kachna stále nekomunikuje a simuluje bolest hlavy. 13:59 - Stoupáme. Stoupáme do trašného kopce. Dole jsme si myslel, že to hravě zvládnu, protože mám na své straně mládí, odhodlání a víru. Mám prd. Nejvíc funí Zabi, kamarádsky na něj občas čekám a když přifuní, jdu zase dál. Funím taky. Kachna, protože s námi nemluví nečeká na nikoho a mastí si to před námi a dělá, že mu to nevadí. 14:20 - Umíráme. Teda Zabi nejvíc. Potkali jsme v protisměru pána s velkou kamerou na rameni a chvíli potom nasranou slečnu v lodičkách. Skečna byla katalogově krásná a strašně nadávala. Když jsme se jí ptali, co se stalo, vysvětlila nám, že je reportérkou jedné známé televizní stanice a že byla nahoře udělat reportáž z nezíkonné technopárty. Těšíme se nahoru zase o něco víc. 14:40 - Kachna dostižen, kterak čeká na rozcestí a už se chce bavit. Hazím na něj starost o Zabíka a mastím si to nahoru, abych tam byl první. Některých obsesí se prostě nezbavíte ani s pokročilým věkem. 14:53 - Dosáhl jsme vrcholu, ale na ejakuaci to ani zdaleka nebylo. Nahoře je rozhledna s meteorologickou stanicí, kde slibují každou sudou hodinu prohlídku za malou částku a o kousek dál několik hospodářských budov. Před jednou budvou polehává asi deset lehce zmámených, sympatických odredovaných lidí, kteří se všemu smějí. Chvíli se směju s nimi, protože na nic jiného mě dech nestačí a pak je žádám o pivo. Dostávám pivo, limonádu a herdu do zad. 15:10 - Zjistil jsem, že nejsem v hospodě, ale na nelegální technopárty. Pivo i limonáda byli z vlastních zásob technařů. Chvíli s nimi nadávám na globalizovanou konzumní společnost, aby mě neponluvili a pak odcházím do restaurace na další pivo, buřta, klobásu, hermelín, bonpary a sedm tyčinek Mila. 15:11 - Doráží Zabi s Kachnou. Zabi si dává pět piv, je šťastný. Technaři jsou také šťastní a já jsme také šťastný. Jen Kachnu bolí hlava a na všechno nadává. 15:58 - Po dlouhém plácání na dvoře u hospody stojíme frontu před meteorologickou stanicí, chceme na exkurzi. provádí nás starší meteorolog achlubí se nám, že má ideální práci. Čtrnáct dní je tady a jediné, co musí dělat je opsat každou hodinu nějaké číslo z nějakého měřáku. Dalších čtrnáct dní má volno a zdržuje se v nížinách. Občas tu je prý i technopárty a ty má rád. Dnes tu prý byli i dva policisté a všech se ptali, jestli by někdo nemohl na technaře podat trestní oznámení, když už sem museli vylézt, ale nikdo ho podat nechtěl, tak pak chlastali taky. 16:30 - Sestup z Milešovky po modré značce. Je to strašně z kopce a mě tradičně bolí kolena. chlapci se mě smějí, že jsem starý a nemohoucí. Mají tentokrát bohužel pravdu, kreténi. 17:10 - Dosažena obec Velemín, objevena hospa. Každý jsme si dal pivo (Zabi tři), tři půllitrové malinovky a jedno až pět velkých jídel. Na světě je krásně. 17:40 - Zabi a Kachna se sází o to, kde leží nějaké bezvýznamná země v Africe. Nepletu se jim do toho. Zabi má encyklopedické znalosti a kachna vidí na vlekou nástěnnou mapu světa na zdi, o které Zabi neví. 17:43 - Vyhrál Zabi, Kachna to špatně přečetl, asi byla mapa daleko. 17:45 - Porada, kam dál. Prosadil jsme návštěvu vísky Stvolínky, ke které mě vážou nostalgické vzpomínky, protože jsme tu randili s Lucií a Brichťule od nás z gymnázia tu má chalupu. Prosadil jsem tuto variantu i přes dotěrné dotazy, proř jezdi vlakem sto kilometrů. 17:50 - Jdeme na vlak, Zabi nás přesvědčuje, ať se mu složíme na prostitutku, že nám ji půjčí. Rádi bychom, ale už nemáme moc peněz. 18:20 - Jsme na nádraží, je to romantické, je vidět Milešovka, nikde nikdo a začíná poprchávat. 18:50 - Jedeme lokálkou, venku hustě prší, jako by měl přijít konec světa. Kachna jen tak mimochodem říká, že s sebou má jen spacák a nepromokavou bundu. Zabi má jen pláštěnku. Já jsem nepromokavý celý od hlavy až k patě, ale díky těm kreténům tuším obtíže. Asi ještě nikdy nebyli na čundru. 19:24 - Lovosice, přesedáme na lokálku do Stvolínků. Leje ještě víc. Kachna nechal ve vlaku fotoaparát, Zabi mu ho vzal a teď si děláme prdel z kachnova zoufalství. Vůbec to od nás není hezké. Královsky se bavíme. 20:11 - Stvolínky. Za okny lokálky tovypadá, jako když se člověk dívá do akvária. Chlapci blednou. Po cestě sem jsem se stihnul pohádat s průvočí na téma Nic vám není do toho, jak špinavý mám batoh, když celý vagon vypadá jako prase zevnitř, dojíst všechny klobásy (7 ks), rohlíky (9 ks) a salámy lovecké (1 ks). Jsem připravený na noc, najezený na pět dnů dopředu a nepromokavý. Kachna se Zabim uzavřeli dočasný spolek Nenávidíme Dennyho, protože nemá hlad a nezmokne. 20:34 - V pochmurné náladě kráčíme noční průtrží mračen. Kachna je uražený. Vynadali jsme mu se Zabim do debilů, protože si s sebou opravdu nevzal nic proti dešti. Já mám stan, Zabi plachtu. Ani jeden mu nic ale nechceme půjčit, aby si už konečně začal vozit svoje věci a nesockoval. Je to krásná hádka. Kachna se dokonce chtěl vloupat někomu do rozestavěné chaty, která stála uprostřed nějaké osady. Když jsme mu to rozmluvili, přísahal, že už s náma nikdy nikam nepojede a že jsme kreténi. Nakonec spíme u nějaké chaty na kraji lesa, já si posatvil stan, Zabi ulehl na verandu, Kachna nešel spát vůbec, protože nám nadával a ctěl se hádat, proč jsme se na tuhle verandu vloupat mohli a do tamté chaty ne. Je to vůl. Zabi ho opíjí posledními zásobami alkoholu. Po dvou hodinách kachna usíná. Přestává pršet. 3. den neděle, 7. července 2008 Český ráj 9:23 - Probouzíme se, já balím stan, Kachna má kocovinu a Zabi je nasranej, že mu dochází alkohol. Je po dešti, všude se krásně odpařuje voda a nás čeká nový den. Podle mapy jsme zjistili, že jsme v severní části Českého ráje. Ze Stvolínek jsme nevidělisamozřejmě vůbec nic. Už nikdy s nima nikam nepojedu. 10:12 - Odcházíme od našeho nocležiště, podle mapy máme mít z obou stran veliký rybník, ale je tu jen pole se zrající pšenicí. Divné. 10:34 - Zřícenina hradu Milčany, Kachna tu chce bydlet. My se Zabim remcáme. Jdeme dál do vesnice Holany a rozvíjíme teorii, že ani jeden z nás vlastně nepracuje a nevytváří hodnoty. Jediný Zabi občas v práci legálně vypálí CD s daty pro stavební firmy, prodá ho za množství tisíc a tak nás vlastně sponzoruje. Zabi přiznává, že mu šéf nechce koupit vypalovací program. 11:06 - Holany. Zabi volá Lucce, aby ji ujistil, že jsme ho my dva s Kachnou ještě nezabili, že je střízlivý a že v našem kolektivu panuje přátelská atmosféra. 11:16 - Objeven podivný krámek s nápisem Potraviny. Jedná se o upravenou garáž na dvorku jedné místní usedlosti. Doplňujeme zásoby pečiva, klobás a dokonce i salátů. Na mě zbyl jen hermelínový, protože jsme byl poslední ve frontě. Baba mě nechce pustit na toaletu, zvažuju, že jí ještě trochu víc přidám nepořádku na dvorek, ale chlapci mě to rozmlouvají. 12:03 - Kachna chce jet stopem domů. My ne. Máme se Zabim smělý plán - projít celý Český ráj a pak zavolat Davidovi, ať nás vyzvedne autem. kachna nás označuje za kretény, My označujeme Kachnu také za kreténa. Kachnasimuluje odchod, ale když ho nikdo nepřemlouvá, jde za námi. Snažíéme se ho zahnat kamením a pokřiky, ale je vytrvalý. 12:15 - Prší, ale naštěstí je objevena místní hospoda. Je sice zavřená, ale pěkná a prsatá paní mladá hostinská nám ji otevřela, mě pustila na záchod a pak nás nalívala pivem a tatrankami. Zachránila tak gastronomickou a pohostinskou pověst celé vesnice. 13:10 - Prší fakt hustě, jdeme po modré značce zaplevelenou škarpou mezi poli, všichni nadáváme jako špačci na Klub Českých Turistů. I ty mapy jim tiskne Hartmanec, šmejdům. 13:30 - Skály, konečně. Kdyby nepršelo, je tu moc hezky. 13:51 - Jdeme stále skalami, přestalo pršet, začíná bý vcelku hezky. Udělali se mě puchýře a mám vyhozené koleno. Jsem starý a nemohoucí. 17:00 - Předchozí události se dají shrnout do lakonického: šli jsme skalami. Šli jsme přesně tam, co už jsem jednou šel s Vikem, takže mě to moc nebavilo. Chlapci se kochají a nutně musí prolejzat všechny odbočky. Místy šplháme přímo po skalách, to se mě líbí, protože to je nahoru, když jdeme dolů, moc se mě to nelíbí. Teda tomu kolenu se to nelíbí. Nakonec mě utekli a šli se ještě podívat na nějakej hrad, ale tam já už byl, takže jsem zul boty a doťapal jsem po cestě až na místo srazu, do obce Pavličky. Jsem tu kupodivu první. Čekáme na Davida. Informovali jsme ho už před několika hodinami, ať hned vyjede, že to má daleko. Seřval nás, že jsme kreténi, a že není normální jen a čundr na sever a skončit na východě. Zabi mu trpělivě vysvětluje princim pohybu v prostoru. David ho označuje za obrkreténa a tříská s telefonem, že pro nás nepojede. Za tři hodiny, to jsme byli už ve skalách volá David, že je v Mostu a kde jsme. Označujeme ho svorně za úplně největšího kreténa a práskáme mu telefonem, že přijedeme vlakem. 18:30 - Dorazil david. Má s sebou nějakého nástiletého klučinu, který sotva vyběhl z auta, začalk mluvit sprostě a ptát se, kde se vožereme. Asi poprvé sám z domova. 19:45 - Hostinec v obci Dubá, potravinové orgie. David chce přespat do zítra a pak se jet podívat na Mácháč. Kachna chce domů. Já taky. Zabi taky. Přespíme. 21:42 - Po dlouhém automobilovém bloudění po kraji okolo Máchova jezera, kdy Kachna vždy nadšeně navrhl nějaké místo, aby se ukázalo, že tam spát nepůjde, jsme zakotvili uprostřed romantické, kopcovité louky v lesním remízku, udělali oheň a jali se konzumovat potraviny a alkohol. Davidův nezletilý přítel se snaží opít a vypráví nám, jaký je borec. Ach to mládí. My zkušení popíjíme mlčky a chmurně. Už jsme na čundru třetí noc a jsme lehce unaveni. 4. den neděle, 8. července 2008 Domů 11:00 - Kachna zmizel. Brzy ráno si zabalil a jel domů stopem. 11:30 - Vstáváme, balíme, jedeme domů. Zastávka v hospodě po cestě, kachna dorazil stopem domů za necelé tři hodiny, což nám samozřejmě musle zavolat a ještě dostal po cestě nabídku pracovat jako stavební inženýr v Africe. Poznámka: Hodnocení viz. Norsko 2005, kdy Zabi začal používat Kachnu coby měřítko všeho špatného (maximum pět kachen) a sebe jako měřítko všeho dobrého (maximim pět Zabíků)